Cvičení osmé

[ Je třeba vzít v úvahu celou rodinu. ]
[ Velmi vydařený večer. ]
[ Povídají si v průchodu u banky, déšť je tam zahnal. ]
[ Obchod vyjde, je třeba vyčkat setkání na veletrhu. ]
[ Raději se odstěhovali do velkého domu rodičů. ]

Vidím zde posun od jednoduchého ke komplexnímu. Mám dojem jako u filmového záběru, kdy v první okamžik koukám na dvojici u stolu, pak najednou vidím celou místnost a pak kamera najednou snímá celou budovu. Od toho se také odrážím. Všechny věty jsou jen opakováním téhož a určitě byste sami přišli na něco vlastního. Dá se to rozvíjet donekonečna podle osazenstva, prostředí, dynamiky, nálady. Samozřejmě taky závisí na časové ose.

V jednom případě je ze dvou víc (v místnosti/příběhu je víc lidí), aby nakonec byli všichni zařazeni do nějakého rámce (budova třeba). V dalším je třeba vidět, jak více lidí vítá nově příchozí (kalich uprostřed), a vše se to děje zase v nějakém rámci nebo pod nějakou střechou/stanem/v mešitě/ohradě. Taky může jít o přijetí nováčka v nějakém „tajném společenství“, ta velká věc na poslední kartě mi dokonce připomíná žhnoucí pec. A taky to celé může připomínat třeba nástup do prvního ročníku na univerzitě.

Zase ty živly

Psát o nich je už trochu únavné, přiznávám, ale nedalo mi to. Už několikrát jsem se tady zmínil o tom, že současné řazení a chápání živlů je odlišné od vnímání původního, hlavně renesančního. Tehdejší řazení a chápání bylo skutečnosti mnohem bližší, než to současné, a hlavně – vycházelo z jednoduchých faktů, které bylo možno sledovat  během všedního dne (zvláště co se týče propojení živlů a lidských povah). Dnes jsem si vzal dokonce na pomoc Eysenckův graf (barvy jsem přiřadil podle tradice, vysvětlím proč):

Nás samozřejmě může zajímat, jak jednotlivé typy přiřadit k tarotovému nádobíčku. Už jsem to předeslal zde.

Tarot jako poezie okamžiku

V mnoha příspěvcích jsem se už snažil představit nové pojetí tarotu. Dalo by se snad říci, že pojetí „pro moderního člověka“, tj. takové pojetí, které má blíž k umění, sémiotice a sémantice, k projektivním technikám atp. Rozhodl jsem se to trochu zase oživit. Vedlo mne k tomu, mimo jiné, shlédnutí ukázky připravovaného filmu Tarology, jehož hlavní postavou bude stále oblíbenější básník-tarolog Enrique Enriquez z New Yorku (http://vimeo.com/21418482).

S tarotem se původně nezacházelo tak, jak to známe dnes. Výmysl, že by tarot měl sloužit k věštění, se objevoval průběžně v 18. a 19. století kvůli tomu, že si několik bloudivců (zamilovaných do mystiky romantismu a zajímajících se o okultismus, což bylo prostě v módě) namluvilo, že obsahuje cosi tajmeného, archetypického, magického apod. I jali se proto vymýšlet tisíce a tisíce systémů, které ke kartám přiřazovaly tu hebrejskou abecedu (ó, jak mystické), tu drahokamy (ó, jak cool), tu egyptská, řecká a jiná božstva (ó, Kálí!).

Psychomagie Alejandra Jodorowského

Alejandro Jodorowsky (čti Alechandro Chodorovsky, *1929) je velmi zajímavá figura. Jeho pojetí tarotu, hlavně práci s čísly, jsem tady už nastínil. Věnuje se mu desítky let a velkou část své tvorby (filmové, komiksové aj.) prošpikoval odkazy k alchymii, tarotu nebo astrologii. Z poměrně dlouhého tarotového dobrodružství ho cesta zavedla až k vlastnímu pojetí léčení duše – psychomagii.

Jako mladík studující psychologii a vášnivě se oddávající tehdy módní vlně poezie a atmosféře surrealismu začal zkoušet s kamarády realizovat poetické akty (různé bláznivé kousky popírající běžnou realitu, provokující zaběhaný řád). Jako správný nenechavec a hledač se zajímal o kde co od umění, přes šamanismus po východní filozofie a další roztodivnosti. Klíč k vlastní žízni po pochopení se mu podařilo najít ve zvláštní syntéze šamanismu, divadla a psychoanalýzy. Přišel s vlastním pojetím komunikace s duší, která sama přece mluví čistě symbolicky, nelogicky, poeticky a pokud jí stejným jazykem odpovídáme, pozorně naslouchá. Velmi hrubě shrnuto. Samozřejmě to všechno obnášelo ohromně rozsáhlou práci s lidmi. Jeho pařížské seance (říká tomu Mystical Cabaret) měly a mají velký ohlas. V dobách největší slávy (dnes už, pokud vím, Alejandro trochu polevil, přece jen jen starší) se jich účastnily stovky diváků, z nichž si vybíral zájemce, na kterých pak předváděl své interpretační schopnosti. Pak většinou doporučil konkrétní akt. Je vždy vděčný za zpětnou vazbu z doby po doporučení rituálu (jestli a v jakém rozsahu se dotyčný odvážil věc provést, jak to proběhlo, co to přineslo a jestli to fungovalo).

Cvičení sedmé

[ Po tréninku se vysprchovat, florbalové hole opřené v šatnách, a šup s kamarádkami slavit. ]

Dívka se sprchuje, pětka holí je taková relaxační, vypadá odpočinkově, oproti hemživosti desítky mincí vzdušně. Zde mi připomíná nějakou zábavu, relax, mince pak strkanici nebo stoly v hospodě. Zatímco scéna s dívkou je taková tichá, připomínající malé pozastavení, další pohyb je narůstající, a to rovnou dvojnásobně. Připomíná mi to chvilku oddechu, takovou tu jak se člověk těší na něco dalšího.

Jean Dodal repete

Šel jsem takhle jednou kolem zájezdního hostince, kterýžto byl vystavěn z vápnem nabílených vepřoviček, s doškovou střechou a velmi prostopášným veselím uvnitř. Na zastavení se nebyl čas, bylo teprve ráno. Pitka zřejmě pokračovala ještě od noci! Tu se rozrazily dveře a do náruče mi vpadl nad můj vkus zpitý zrzavý mladík s cylindrem zmuchlaným a zastrčeným v kapse dlouhého fraku, až příliš dlouhého. Jeho oděv byl, jakožto cestujícího, velmi nepatřičný. Chytil se mě za límec, jako kdyby se chtěl se mnou pustit do křížku, a zahuhlal — „si too, vem to a nech si too“. Očička mu rejdila všude kolem, snad jako by mne ani neviděl. Zašátral rukou v kapse (v té, ve které neměl cylindr) a podal mi balíček umaštěného papíru (cosi jako lojová kostka). „Já už s tim nemůžu, nemůžu s tim píhít!“

No co, chtěl jsem ho mít z krku, tak jsem to strčil do kapsy a šel dál, mladík zase zmizel v hostinci. S otevřením dveří jsem na chvíli zaslechl povyk, to když kterási z dam tohoto veselého společenství vylezla na stůl a jala se pomalu vyhrnovat svou dlouhou sukni.

Když jsem dorazil navečer domů, nedalo mi to a obsah balíčku jsem musel naskenovat. Tady se podívejte, co v něm bylo:

http://dl.dropbox.com/u/4393365/Jean_Dodal_repete.zip

Pokud by někdo nevěděl, jedná se o balíček Jeana Dodala. Údajný vznik balíku by měl být v letech 1701–1715.

Cvičení šesté

[ Viděla jsem, jak jsou zlí na Natálku, její matce to je ale jedno. ]

Prostřední karta, jak jinak, působí dost honosně. Žena jakoby rozevírala pláštík způsobem nabízejícím bezpečí a úkryt. Dívá se vlevo, na tuhé konstrukce, zatuhlé a nevlídné charaktery, které utlačují centrální kvítek. Všechny bytosti kolem ženy jsou svaté. Představuji si, jak mladá učitelka (ukazovátko v levé ruce) přijímá do pod svou ochranu malou dívku, kterou kolektiv vytěsňuje. Nemá krom srdce moc co nabídnout (je nahá). Matka dívky o problému ví, jí ovšem stačí k životu televize a pár panáků.

[ Jako manažerka připomínám vítr, šťastnější jsem ale doma, jako hodná máma. ]

Variace na téma. První karta jakoby ukazovala květinu či větrnou růžici uprostřed amfiteátru. Je to jako žena na přednášce nebo manažerka s přísnou dikcí. Pak se ale náhled svléká (nebo naopak cudně halí) a odkládá z beder kolektiv lidí, z nichž jednoho její slova osvítila, z druhého udělala dříče, třetího budou nutit se naparovat a čtvrtého donutí k odchodu z firmy. V určitém úhlu tady vidíme i obraz barové tanečnice, která musela před kuními ksichty ukazovat svou nahotu (kterou ta tupá zvířata uvedla do varu), aby se pak cudně zahalila a šla domů k synovi (vzpomeňte si na film Pošli to dál, kde trochu podobnou barovou figuru hrála Helen Huntová; dokonce i její alkoholismus je zde vidět). To už jsem ovšem u námětů na další a další scény.

Inspirativní příběhy

Ještě jsem zde nezmínil dva své oblíbené tipy, které jsou pro průzkumníky tarotu ponejvýš inspirativní. Prvním z nich je kniha Hrad zkřížených osudů od Itala Calvina (Italo Calvino). Jde o útlou knížku kterou autor napsal ryze pomocí tarotových karet a jejich kombinování. Pro své vyprávění si vybral nejstarší verze tarotu – Viscontiovský balíček a balíček marseilleský. Kniha se vlastně skládá ze dvou částí – „Hrad skřížených osudů“ & „Hospoda skřížených osudů“. V první části využívá balíček Visconti, protože se tak nějak sám hodí k tématu čerstvé renesance a kavalírství; v druhé pak, logicky, balíček marseilleský, který se hodí k vyprávění více přízemnímu. Kniha vyšla už před delší dobou, ale dá se ještě sem tam splašit.

CALVINO, I.: Hrad skřížených osudů. Praha: Volvox Globator, 2001. 142 s. ISBN 80-7207-370-2

Druhý tip nesouvisí příliš s tarotem, ale s neurotickým zkoumáním rytin a obrázků obecně. Možná znáte Polanskiho Devátou bránu… Mladý „knihodetektiv“ Dean Corso je vyslán úchylným bibliofilem Balkanem po stopách knihy, která obsahuje rytiny potřebné ke spojení s ďáblem. Námět je jednoduchý, snímek spíš pro fandy knih a rytin (proto ta smutná procenta). V každém případě se hodí do sbírky ostatních Polanskiho filmů (Rosemary má děťátko, Hořký měsíc doporučuji vřele!) A co je hlavní, hudbu, velmi ponurou a mysteriózní hudbu k filmu, složil Wojciech Kilar.

Libé novinky

Po delší době klidu na poli tarotového dění ve světě (marseillském) tu máme hned dvě velmi příjemné novinky. První z nich je konečně vydání knihy Alejandra Jodorowského The Way of Tarot: The Spiritual Teacher in the Cards (na český překlad původní Jodorowského knihy se snad můžeme stále těšit díky nakladatelství Malvern). Kniha se zdá býti zajímavě kontroverzní (vizte komentář na Amazonu). Nutno dodat, že vyšla se dvěma autorskými jmény – krom Jodorowského se na ní podílela Marianne Costová. Nakolik pouze coby překladatelka nemohu soudit, španělský originál jsem nečetl.

Druhou radostnou novinkou je vydání kompletního balíku Jeana Dodala v dílně kartiéra Flornoye (toho pána, který jest autorem mých nejoblíbenějších karet, jež používám zde na blogu). Vizte a radujte se!

Živlení z rytin

Živly jsou něco, co provází tarot od samého počátku zájmu o něj. Dnes jsou živly něčím, co k tarotu bezesporu patří a je s ním spojováno obdobně samozřejmě jako kabala. Jako vždy jde ovšem spíš o klišé, o dogma. Je to pohodlné. Je to funkční. Nejde se dostat ale nějak dál? Nelze připadnout na něco trochu lepšího?

Dalo by se říci, že pojetí živlů je v tarotové struktuře poměrně stabilní a nediskutovaná věc. Řazení je stálé (Hole-oheň, Kalichy-voda, Meče-vzduch, Mince-země). Docela dlouho se to dá brát v potaz jako samozřejmé. Někdy však narazíme v dílech okultistů a esoteriků na řazení jiné, od přirozenějších až po méně přirozené. Někdy jsou třeba Meče spojovány dokonce s vodou – na to mi už ovšem fantasie nestačí.

Když se však podíváte na staré rytiny, které se věnovaly letorám – lidským temperamentům (a s tím samozřejmě živly úzce souvisí), najednou se setkáte s velmi zvláštním posunem. Pro ukázku si vezměme třeba tuhle: