Taroteilles

Alejandro Jodorowsky (čti Alechandro Chodorovsky, *1929) je velmi zajímavá figura. Jeho pojetí tarotu, hlavně práci s čísly, jsem tady už nastínil. Věnuje se mu desítky let a velkou část své tvorby (filmové, komiksové aj.) prošpikoval odkazy k alchymii, tarotu nebo astrologii. Z poměrně dlouhého tarotového dobrodružství ho cesta zavedla až k vlastnímu pojetí léčení duše – psychomagii.

Jako mladík studující psychologii a vášnivě se oddávající tehdy módní vlně poezie a atmosféře surrealismu začal zkoušet s kamarády realizovat poetické akty (různé bláznivé kousky popírající běžnou realitu, provokující zaběhaný řád). Jako správný nenechavec a hledač se zajímal o kde co od umění, přes šamanismus po východní filozofie a další roztodivnosti. Klíč k vlastní žízni po pochopení se mu podařilo najít ve zvláštní syntéze šamanismu, divadla a psychoanalýzy. Přišel s vlastním pojetím komunikace s duší, která sama přece mluví čistě symbolicky, nelogicky, poeticky a pokud jí stejným jazykem odpovídáme, pozorně naslouchá. Velmi hrubě shrnuto. Samozřejmě to všechno obnášelo ohromně rozsáhlou práci s lidmi. Jeho pařížské seance (říká tomu Mystical Cabaret) měly a mají velký ohlas. V dobách největší slávy (dnes už, pokud vím, Alejandro trochu polevil, přece jen jen starší) se jich účastnily stovky diváků, z nichž si vybíral zájemce, na kterých pak předváděl své interpretační schopnosti. Pak většinou doporučil konkrétní akt. Je vždy vděčný za zpětnou vazbu z doby po doporučení rituálu (jestli a v jakém rozsahu se dotyčný odvážil věc provést, jak to proběhlo, co to přineslo a jestli to fungovalo).

Psychomagie vychází z názoru, že podvědomí se dá ovlivnit přímo jen svou vlastní řečí. To znamená, že pokud si dopřejeme nějaký zdánlivě naprosto nesmyslný, ovšem pečlivě naplánovaný rituál, komunikujeme rovnou s podvědomou vrstvou psychiky. Náplň teatrálního rituálu, psychomagického aktu, lze určit na základě studia osobní genealogie (rodinného kruhu až po praprarodiče), snů, problémů a asociací (také si lze pomoci tarotem). Může se jednat v důsledku o cokoliv, co zůstalo nezpracováno a je v nás usazeno jako bazální trauma. Toto zranění se pak snažíme psychomagickým aktem zachytit, dostat ho do posvátné pasti (Sacred trap). Tím, že nabídneme podvědomému hladu podvědomou potravu, nasytíme se.

Nejlépe lze celé pojetí pochopit na několika příkladech.

Případ silné závislosti na matce (muž) – součástí rituálu bylo vytvořit posvátnou atmosféru (svíce), svázat a omotat mladíka i jeho matku červenou nití; tak nějakou dobu ti dva setrvali, načež mladík pomalu a důkladně od zdola nahoru nůžkami pouto zrušil.

Pohlavní zneužívání dívky v internátu (ošetřovatelkou, tzn. žena-žena) – mladá žena se bojí, je slabá, utrápená; Jodorowský jí nabízí ukazovátko, kterým byla bita a ponižována (a zneužívána); je to výsostný symbol jejího utrpení. Po několika chabých pokusech se žena odhodlá vsadit větší část své energie, riskuje i přes svůj strach z poranění, přece jen je to žena… a ukazovátko láme a destruuje, načež symbol ponížení zahazuje. (Tuto scénu lze vidět na youtube.com, velmi dojemná katarze.)

Mladík, neustále hlava v oblacích, neschopen se uzemnit a řešit denní záležitosti – jedním z fíglů bylo zastrčení mincí do bot (mince jakožto symbol zhmotnění věcí); mladík je tak neustále cítil a doslova „chodil po penězích“.

Zdánlivě se jedná o banality. Upřímně přiznávám, že je to jen stručné shrnutí případů, nepamatuji si všechno, jen jsem chtěl demonstrovat, jak to chodí. Potřeba může být cokoliv, různé převleky, zacházení s různými předměty, není hranic. Často je ale třeba hodně odvahy… Stojí to za to. Jediným předpokladem je, že akt musí být pozitivní, žádné trhání, ničení obrázků lidí apod. není cestou ven, jen tím trauma posílíme za cenu krátkodobého vybití agrese a frustrace.

Pro názornost přikládám psychomagické desatero, které přináší osobní štěstí:

1. Když si máte vybrat z konat či nekonat, vyberte si konat. Pokud se něco nepovede, alespoň máte zkušenosti (ta se vždycky počítá).
2. Poslouchejte svou intuici víc než rozum. Slova utvářejí realitu, ale nejsou jí.
3. Uskutečněte některé své dětské sny. Například pokud jste si chtěli hrát, ale byli jste nucení dospět dřív, než nadešel váš čas, ušetřete si 500 euro a běžte hrát do kasina, dokud je neprohrajete. Jestliže vyhrajete, hrajte dál. Dokud vyhráváte, hrajte, i kdyby to byly miliony, pokračujte, dokud vše neprohrajete ( ). Nejde o vyhrávání, ale o hraní si bez konce!
4. Není větší úleva než začít se stávat tím, čím člověk v podstatě je. Od dětství jsme ovlivňováni osudy druhých lidí. Na světě ale nejsme kvůli naplňování snů rodičů, jsme tu kvůli svým. Pokud jste zpěvák a ne pomocník svého otce, zanechte kariéry právníka a nahrajte svoje vlastní album.
5. Přestaňte kritizovat své tělo. Přijměte je bez ohledu na názory druhých. Nejste milováni proto, že jste krásní. Jste krásní, protože jste milováni.
6. Jednou týdně naučte druhé něco z toho, co umíte. Dáváte jim tím sebe samé. Pokud jim něco nechcete předat, zbavte se toho také.
7. Každý den najděte v novinách nějakou pozitivní zprávu. Je to těžké, ale jde to (na internetu už jsou na dobré zprávy speciální servery).
8. Pokud vás rodiče jako malé zneužili, klidně se s nimi konfrontujte na neutrální půdě, ne jejich teritoriu. Do konfrontace zahrňte:

– co vám udělali;
– co jste při tom cítili;
– sdělte jim, že to je důvod vašeho utrpení.

Odpuštění bez těchto bodů nebude fungovat.
9. I v případě, že máte velkou rodinu, vyhraďte si osobní prostor, kam nikdo nemůže bez vašeho svolení.
10. Přestaňte sami sebe definovat: dovolte si všechny možnosti, které mohou nastat a měňte směr, kdykoliv je to třeba.