Taroteilles

[ Je třeba vzít v úvahu celou rodinu. ]
[ Velmi vydařený večer. ]
[ Povídají si v průchodu u banky, déšť je tam zahnal. ]
[ Obchod vyjde, je třeba vyčkat setkání na veletrhu. ]
[ Raději se odstěhovali do velkého domu rodičů. ]

Vidím zde posun od jednoduchého ke komplexnímu. Mám dojem jako u filmového záběru, kdy v první okamžik koukám na dvojici u stolu, pak najednou vidím celou místnost a pak kamera najednou snímá celou budovu. Od toho se také odrážím. Všechny věty jsou jen opakováním téhož a určitě byste sami přišli na něco vlastního. Dá se to rozvíjet donekonečna podle osazenstva, prostředí, dynamiky, nálady. Samozřejmě taky závisí na časové ose.

V jednom případě je ze dvou víc (v místnosti/příběhu je víc lidí), aby nakonec byli všichni zařazeni do nějakého rámce (budova třeba). V dalším je třeba vidět, jak více lidí vítá nově příchozí (kalich uprostřed), a vše se to děje zase v nějakém rámci nebo pod nějakou střechou/stanem/v mešitě/ohradě. Taky může jít o přijetí nováčka v nějakém „tajném společenství“, ta velká věc na poslední kartě mi dokonce připomíná žhnoucí pec. A taky to celé může připomínat třeba nástup do prvního ročníku na univerzitě.