Taroteilles / Tarotales

… příběhy tarotu marseilleského s vervou a vorvaněm (tarot[mars!]eilles / taro-tales)

Nalézat duši drobností

leave a comment »

Thomas Moore ve svých knihách (Kniha o duši, Kniha o lásce a přátelství) věnovaných duši podává neskutečně velkou a dalo by se říci až uklidňující škálu příkladů, kde můžeme ve svých životech nalézat duši. Poprvé jsem se setkal s naprosto poetickým, nemystickým a neblouznivým přístupem k věci. Pokud přijmeme představu duše jakožto určujícího faktoru v našich životech a to hlavně v jejich spojení se skutečností kolem nás, pak nezbývá než s Moorem a jeho přístupem k duši souhlasit.

Duše podle něj souvisí převážně s obyčejným životem, i s jeho nedokonalostmi (právě s těmi!) a touhami, strachy atd. Podle analytické psychologie (a Moore sám je analytický, to jest Jungovsky zaměřený, psycholog) se nelze ke světu a všemu co potkáváme vztahovat jinak, než psychicky (tedy pomocí psyché – naší duše). I ostrá bolest naraženého kolene musí projít naším psychickým aparátem, aby se dostala k našemu vědomí a aby jí vědomí dokázalo interpretovat. A proto hlavně chvíle, kdy nejsme ponořeni v abstraktních myšlenkách, chvíle, kdy se naopak dotýkáme svých vlastních emocí a kdy si dovolíme být taky trochu ne-racionální, jsou těmi okamžiky, kdy se dotýkáme své duše. Je jedno co děláte, i když myjete nádobí nebo si čistíte zuby, duše tu je, neustále dřímá ve vás i kolem vás a neustále se jedno v druhém zrcadlí.

Duše souvisí s přirozeností, s tím, jak jsme tady a teď. Když se nad tím zamyslím, vlastně všechny mocné archetypy kolektivního nevědomí, jak s nimi zachází psychologie, jsou aktivní hlavně v případech naprosto (zdánlivě) obyčejných samozřejmostí života a dne – mateřství, vztahy s lidmi, vztek, touha, hádky s partnerem – to všechno jsou věci přirozeně prýštící z našeho nitra, nezáleží na tom zda kultivovaného nebo ne. Jsou to přesně ty chvíle, kdy jsme nuceni na chvíli vystoupit ze svého falešného světlého já a ponořit se do naprosto přízemní a často nám nemilé naší vlastní konkrétní podoby. Někdy to bolí, jindy je to jako rajská hudba. Duše miluje konkrétno a Moore to dokazuje na lecčems, psychologií počínaje, antickými bájemi konče.

Čínská medicína ve svých předpisech ze starých dob pro udržení dobrého zdraví měla mezi jinými body jeden, který mne velmi zaujal – „Nečekejte od života příliš.“ Kratičká věta, která nám říká, že zdravější budeme, pokud si budeme schopni užívat obyčejných věcí. Vychunejte si jídlo, těšte se na procházku podzimním lesem nebo parkem, na to, jak si večer dáte doma víno, nebo jak shrabete listí na zahradě.

Všechny činnosti, které vás nutí být tady a teď, všechny, které vás poutají touhou nebo radostí, všechny tyhle činnosti  má duše ráda. Jakmile se ve vás něco pohne, postřehli jste duši. Začnete-li se někdy nudit, vytryskne-li při poslechu vaší oblíbené hudby proud emocí a obrazů, pocítíte-li někdy radost nad vonící loukou, právě jste se dotkli své duše; nebo se duše dotkla vás? 🙂

Reklamy

Written by Honza Hejzl

8 září 2008 na 11.10

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: