Taroteilles / Tarotales

… příběhy tarotu marseilleského s vervou a vorvaněm (tarot[mars!]eilles / taro-tales)

Tarot jako optický jazyk

with one comment

Až v poslední době se začínají oceňovat jiné než pouze esoterní stránky tarotu. Tarot sám o sobě je prostě balíček karet a na to je neustále zapotřebí myslet. Je to sada obrázků. Ovšem sada obrázků, která má při bližším zkoumámí velmi strukturovaný ráz, obsahuje specificky členěné části, pravidelnosti. Už řada lidí došla k tomu, že se struktura tarotového balíčku vlastně podobá jazyku. Skladbou a strukturou jazyka se zabývají různé disciplíny – hlavně jsou to sémiotika, sémantika (obory zkoumající znaky, symboly, významy), syntaxe pak zkoumá vztahy mezi slovy a jejich řetězení ve věty a souvětí.

pentateuchPodle těch, kdož si takovou strukturou tarotu zabývali, se dá krásně tarotový balíček rozložit na samohlásky a souhlásky. Samohlásky jsou vlastně čistým prouděním vzduchu – jsou rezonancí, kvalitou, jsou tím, co je vidět. Aby bylo možno z dlouhého ááá udělat máááma, potřebujeme k tomu však něco navíc – souhlásku m. Souhlásky je možno vidět jakožto těla slov, těla oživená duší samohlásek. Souhlásky samotné jsou jako tělo bez duše. Zajímavá je třeba hebrejština nebo arabština, v nichž se píše právě hlavně souhláskami a samohlásky se odvozují podle smyslu čteného – vlastní imaginací (duše!), stejně jako Stvořitel, oživujeme těla slov. Naopak, duše bez těla nedává smysl, je jen chvěním ničeho ve větru („…se vznášel nad vodami“).

V tarotu jsou mýty a pověstmi opředena nejvíc především velká arkána. Ona sama představují něco jako zastavení se na cestě, jsou tónem, představují kvalitu prožívání. Malé karty naopak jakoby všechno spíš počítaly, svou strohostí zpřízemňovaly, obyčejnily – neobsahují žádné záhadné výjevy, jenom předměty a jasně zobrazené a uchopitelné osoby. Ne vždy jsme připraveni plně vnímat pozastavení na cestě – jsou leckdy až příliš tajemná a zastřená (ke všemu, každý jednotlivý proces vlastně obsahuje v sobě celou cestu). Chceme-li při výkladu vědět, proč že Kolo Štěstí, můžeme si k souhlásce vyložit ještě samohlásku a přečíst si tak kousek slova. Dejme tomu, že se ptáme na lásku. Tazatelka se už dlouho s partnerem nemůže dohodnout, hádky jsou časté, vztah visí na vlásku.

espees_08atouts_10coupes_03

Osmička mečů jakoby nám připomínala dusivou atmosféru ostrých slov. Kvítek se krčí někde v koutku. Pořád tu ale je, esence ještě nezmizela. Když uvidíme Kolo štěstí, můžeme se začít zkusit vyptávat, kam onen malý král zve – zve tazatelku na večírek, na zájezd, k rodičům? Čeká jí nějaká událost, která by mohla přinést rozuzlení neudržitelného stavu věci? Samotná karta Kola se často popisuje jako „pomoc zvenčí“, vztahuje se k počátku nového cyklu, často na vyšší rovině (druhá desítka velkých arkán). Trojka pohárů zve svou povahou k akci, k akci v oblasti emocí a vztahů. Je tu šance si vyjet s kamarádkami, popovídat si s partnerem z očí do očí narovinu u vína, poradit se s rodinou, cokoliv. Důležité je si uvědomit, že je tady šance nápravy.

Vidíme, že ústřední souhláska vyloženého slova docela dobře spolupracuje s okolními kartami, které ji skvěle doplňují – spolu s ní dávají dohromady … slovo.

Je jen na vás, jak se budete touto představou inspirovat – můžete si třeba (což je taky dost oblíbené) oddělit malé karty od velkých a vykládat nejprve velké a až potom upřesňovat malými (širší témata kvality okamžiku upřesníme poukázáním na konkrétní oblast – například arkánum XIIII a dvojka mincí, nejde tu vlastně o srovnání účtú? ;o); nebo naopak, můžete si hezky zkusit vyložit s malými (sledovat dynamiku událostí) a pak si třeba nad ně vyložit velké (a spatřit, co je v pozadí celé věci), čímž si velmi hezky pomůžete. V tomto pohledu představují vlastně malé karty atributy karet velkých.

Nesmím ovšem zapomenout na případ, kdy vztahujeme malé karty a jejich čísla k číslům karet velkých (3 poháry = Císařovna & Smrt, tedy velký tvůrčí náboj nebo hluboká transformace v oblasti vztahů a emocí). v uvedeném případě by pak v pohodě šlo v osmičce mečů spatřovat připomínku rovnováhy, receptivity, ale taky přecitlivělosti (Spravedlnost & Luna) a z ní plynoucích hádek, v trojce kalichů pak výše řečené (III a XIII arkánum). Takový přístup předpokládá, že za danou malou kartou a jejím atributem – kalichy (emoce, láska, vztahy v našem případě) vidíme na pozadí další dvě navzájem doplňující se mocné kvality. Velká arkána jsou tu tak prožívána ve velmi konkrétních situacích (vzpomeňme si na projekce v psychologii). Ústřední karta výkladu, Kolo Štěstí, vybízí k úvaze o změně směru, o pozastavení se a vnímání možností vedoucích od – k. Od pasivity a tíživého balancování (motání se v kruhu) – k vykročení a zvýšené aktivitě či opuštění starých vzorců (oživení vztahu). Zde si lze představit samotné velké arkánum jako dveře spojující dvě různé místnosti.

Advertisements

Written by Honza Hejzl

26 listopadu 2008 na 12.39

Jedna odpověď

Subscribe to comments with RSS.

  1. […] navážu na svou zmínku o souhláskách jako tělu a samohláskách jako duši slov, máme zde mnoho společného. A tím […]


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: