Taroteilles / Tarotales

… příběhy tarotu marseilleského s vervou a vorvaněm (tarot[mars!]eilles / taro-tales)

Vonný kalich

leave a comment »

monstranceZdeněk Neubauer ve svých Podivuhodných setkáních uvádí velmi zajímavou věc ve vztahu k legendě o Grálu. Velmi půvabně poznamenává, že západní tradice se vlastně dá rozdělit podle látky příběhů na světlou (apoštolskou) a tmavou (jaksi tělesnou). Zatímco první je věcí čistou, světelnou a vzdušnou, druhý typ v sobě nese pozůstatky mnohem starších tradic našeho vlastního území (Evropy) a je z něho cítit spojitost se zemí.

Když čtete v legendách o hledání Grálu pasáže, kde se o Grálu „přímo mluví“ (ve skutečnosti vždy jen v náznacích a metaforách), je zajímavé povšimnout si velmi konkrétně popisované prožívané tělesné slasti, když je Grál přítomen. Tak trochu to připomíná poznámky o ráji v Islámu (kde každý bude mít ty nejkrásnější ženy a jídla, kolik se mu zachce). Grál voní jako všechna koření světa a poskytuje tu nejlahodnější krmi na světě, kdo je s Grálem, nikdy nestrádá, vždy má co jíst, je věčně sytý.

Je zajímavé všimnout si, nakolik jsou účinné všechny směry meditačních a kontemplativních technik, sebepoznání a terapie, které souvisí nějakým způsobem s prací s tělem či nějakým materiálem. Fýsis je něco, co často bylo a je bráno jako překážka duchovního růstu. Tento rozkol je paradoxem moderní západní civilizace, která, ač předpokládá, že svět je skoro pouze jen fyzický, neustále ho dělí na poznávanou věcpoznávající mysl. Propočty a kalkulem se neustále snažíme dosáhnout na řídítka našich těl a v posledku našich životů. Abstraktní mechanisace (pravda) stojí stále proti přirozenému zakoušení (skutečnosti) – to poznamenává Z. Neubauer zase ve spise Skrytá pravda země.

Přitom zde nejsme jinak než tělesně-fysicky, složeni z toku a pohybu živlů. Jsme živelní. Jak zahrnout fyzickou zkušenost do života, do morálky nebo do spirituality? Myslet si, že je samozřejmá, je velký omyl. a co když se věc má tak, že kdo není fyzicky plný, nemůže být plným ani spirituálně? Albert Pesso (zakladatel bodyterapie) na svých přednáškách krásně a moudře říkal, že bezpečí ve světě nemůže pramenit odjinud než z těla. Pokud se necítíme dobře a bezpečně ve svém těle, pak se necítíme dobře na světě. Tělo může být paradoxem nás samých – schrána (čeho?), vehikl (vůz vozataje-ducha) – ale je přece také reprezentantem živelné přírody a povahy světa, jako by bylo ryzí metaforou celé skutečnosti.

coupes_01V tarotu bývá ke Grálu řazena insignie kalichů. Eso kalichů je asi nejvýmluvnější. Když se na něj podíváte, hned vám bude jasné, proč se ve spojitosti s ním mluví o Jeruzalému, o monstrancích ukrývajících ostatky (i když to je spíše sporné, protože monstrance mají za cíl ostatky ukazovat), o zahradě rozkoší – ten obří kalich vypadá jako město, jako chrám. To nás vede k tématu niternosti. Zatímto mince jsou (jako takový bratříček kalichů) prostě tělesné, kalich odkazuje k něčemu uvnitř a ke skutečnosti, že ono uvnitř nevidíme – odkazuje k extrémně důležitému pojmu v lidském prožívání – k niternosti. Je to vaše vlastní hlubina, hlubina duševně-tělesná. Hlavně proto, že duše je oním merkuriálním zrcadlem, oním lesklým prvkem pohyblivé rtuti, zrcadlem, ve kterém se rodí obrazy. Jakoby to byla nádoba plná lesknoucí se tekutiny.

Třeba maestro Flornoy (dílna odkud mám taroty) vyzdvihuje u kalichů spíš téma uchování a obsah prázdného prostoru připraveného přijímat. Proto je dává do spojitosti třeba s Papežem (V.), léčením, moudrostí. Mě však mnohem více láká vůně všech koření světa. a taky puls vlastní krve, která na téma Grálu upomíná. Slavný „Neznámý“ autor Meditací o tarotu poukazuje na tajemství živoucí krve krásně při meditaci o třetím arkánu – Císařovně. Krev je nazírána jako samotná esence živoucího a pulsujícího božství v nás.

V moderních pojetích se kalichům přiřazují takové věci jako jsou city, emoce, vztahy (ty hlavně), vize, představy, jsou řazeny k živlu vody (naprosto dominantně; dalším přiřazením bývá vzduch, to je právě odkaz na prázdnotu schopnou přijímat). Zde ale vidíte, jak se může původní tématika postupem času vytrácet, protože na sebe nabaluje okultní škvár – ten je sice velmi hezky použitelný jako komparativní materiál, ale sám o sobě cenu prostě nemá. Je to tím, že se stále dopouštíme dvou hlavních prohřešků proti skutečnosti. Neustále si jí totiž vykládáme literárně – tvoříme falešné mýty (Enriquez) ‒ a za druhé neustále směšujeme podobnost s identitou (J. M. David).

Reklamy

Written by Honza Hejzl

22 dubna 2009 na 13.18

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: