Taroteilles / Tarotales

… příběhy tarotu marseilleského s vervou a vorvaněm (tarot[mars!]eilles / taro-tales)

Syn-chro(cht)-nic-ita aneb o současí, souzvučí, souhlučí a podobenství

leave a comment »

Nechci ani zkoušet počítat, kolik lidí (a knih) kolem tarotu se odvolává na pojem synchronicita, když má alespoň rámcově nastínit, proč by „to mělo nějak fungovat“, aniž by se samozřejmě kdy pokoušeli zjistit, kde se ten termín vzal a co vlastně znamená.


Tvořit za každou cenu!

Asi největší zásluhu na rozšíření onoho slova má slovutný a udatný C. G. Jung. Ten jej definoval takto:

Synchronicita je smysluplná koincidence určitých událostí vnějšího světa s událostmi psychickými.

Jung synchronicitu definoval jako akauzální spojující princip, tajuplné spojení mezi psýché nějaké osoby a hmotným světem, v jehož základu podle Junga leží spíše skutečnost, že psýché a hmota jsou různými formami téže energie.

(citováno z http://jung.sneznik.cz/soubor_slovnik/slovnik_synchronicita.htm)

A je to tady. Už po základní definici jsme na suchu. Synchronicita je akauzální, není ji tedy možné uměle vyvolat… Přesvědčení, že když si vezmu do ruky tarotové karty, synchronicita je po ruce, je už z principu věci zcestné. Taková věc by se (bereme-li onen pojem a jeho definici vážně) samozřejmě stát mohla, jednalo by se však o věc velmi ojedinělou a docházelo by k ní u jedinců, u nichž by téma tarotové seance nějak souviselo s obsahy nevědomí (jako subjektivně nutná zkušenost).


Číšníku, platit!

Když výše zmíněné vezmeme vážně v potaz, jsme na mizině (pokud nemáme zrovna rádi new age atp., kde to ráda zařídí nějaká vyšší inteligence, případně nám nevede ruku přímo samo hyperinteligentní nevědomí nebo přímo Bůh sám – o něm vizte níže).

Synchronismy se často objevují v hraničních a mezních obdobích života – objeví se někdo, kdo nám slouží jako projekční plátno, někdo naopak zemře, přestěhujeme se, měníme práci atd. Někdy také v případech, kdy se do něčeho vrháme a něco tvoříme. Jakákoliv aktivní tvorba je vlastně sebe-překračováním, tvořit lze něco, co je unikátní, jedinečné. Už jen to nás přibližuje vlastnímu okraji (nebo nevědomí, chcete-li). Při tvorbě si totiž zahráváme přímo s obsahy své paměti, ať už na emoční nebo třeba senzomotorické úrovni. Malba obrazu podobně jako skládání básní nebo psaní románu je vlastně konkretizací psychických obsahů.

Čím víc struktury tvorbě poskytujeme, čím objektivnější je výsledná forma, tím méně máme šanci k osahávání hranic sebe sama. Jedna věc je vybarvovat omalovánky, další je kreslit obrázek přes kopírák, naprosto jiné je pak stát před čistým plátnem a začínat malovat to, co se zjevuje v mysli. Jen tím posledním se skutečně zrcadlím.

Možná je jasné, kam mířím. Ano, čím méně subjektivních asociací ke kartám mám, tím méně mi může výklad k čemukoliv sloužit. Původní tarotové balíky jsou unikátní svou stabilitou a repetitivností vizuálních prvků. To v důsledku znamená, že jednotlivé karty jsou k sobě často opticky analogické (tu barvou, tu tvarem, tu gestem figury). Tahle schopnost je doplněná velkou dávkou jednoduchosti (ikonicity), která může sloužit jen jako nejnutnější rámec pro představivost a která je pro techniku dřevořezu typická. Obě tyto schopnosti, umocněné počtem karet a ohromnými možnostmi rekombinací, nám dovolují vidět tarot jako svět sám o sobě, jako jednu velkou laboratoř významů (nebo katedrálu do kapsy). Bohužel (bohudík!), tyto schopnosti moderní karty totálně ignorují, hlavní je, že se líbí klientům.


Návštěva u veterináře bude nutná!

Výklad vedený jako tvůrčí akt obohacuje všechny zúčastněné, protože vybízí k zápasu, úsilí, k nutnosti dolovat ze sebe vzpomínky a emoce a dávat jim jinou formu. Můžeme být ale bez obav, takový proces probíhá na pozadí v podstatě automaticky a stále. Na nás je ovšem poskytnutí potřebného prostoru, a to hlavně aktivní pozorností. Pomocí zmíněné re-kombinace nám pak takový proces dovoluje emoce a vzpomínky řadit jinak. Znovu komponujeme část sebe samých. Máme tak jedinečnou šanci vyprávět svůj vlastní příběh znovu, a tak se spojit s těmi jeho částmi, které jsou poškozené, nesrozumitelné nebo zdánlivě beze smyslu. (A tím, že pracujeme s psychickými obsahy přímo a bez obalu, máme šanci synchronicitu skutečně potkat.)

Ano, a nutně to znamená, že se velmi často nemusí stát vůbec nic!

Velká výhoda takového přístupu je navíc to, že pochybovačům zavírá kušnu, protože u něj jakékoliv pochyby nejsou namístě. Je to jako pochybovat o Nezvalově Skleněném haveloku nebo Vieweghových Účastnících zájezdu.

Právě schopnost tvořit byla od starověku považována za božskou. Když tvoříme, božství proudí skrze nás, jsme mu tehdy propůjčeni a po dobu tvorby se bohem stáváme (jak pravil profesor Faustroll v unisonu s Crowleym – Deus est Homo!).

Advertisements

Written by Honza Hejzl

16 října 2012 na 14.37

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: