Taroteilles / Tarotales

… příběhy tarotu marseilleského s vervou a vorvaněm (tarot[mars!]eilles / taro-tales)

Archive for the ‘o Duši’ Category

Marseilleský tarot a meditace

with one comment

Ve spojitosti s tarotem se často setkáváme s používáním rozličných (a leckdy roztodivných) imaginativních postupů. Nejčastěji se pracuje s (aktivní) imaginací ve spojitosti se symbolizmem přisuzovaným „tradičně“ té které kartě. Samozřejmě, samy o sobě karty žádný zvláštní význam krom toho zjevného nemají.

smileys-chaplin-hitler

Marseilleský tarot nám však dovoluje neskonale víc. Oproti moderním konceptům a formám karet totiž disponuje velkou mírou ikonicity*. Za sebe bych ikonicitu popsal jako schopnost vázat významy. Čím konkrétnější máme v umění vyjádření, tím méně významů obvykle na sebe dokáže vázat. Když se podíváte na základního smajlíka, máte jasno, o co se jedná. Přidejte tomu smajlíkovi knírek. Je to Hitler, nebo Chaplin? Přidáním konkrétního vizuálního prvku tak došlo k zúžení pole významů, snížení ikonicity. Když přidáte patku nebo buřinku, jste v podstatě u konce, asociace bude u drtivé většiny lidí naprosto jasná a předvídatelná. Čím více konkrétního, tím méně možností.
* Díky Enriquezovi za použití tohoto pojmu právě u tarotu. Číst zbytek příspěvku »

Reklamy

Klíče k tarotu (výklad jako ‚umění subjektivního)

leave a comment »

Tarot má tu výhodu, že si klíč k jeho otevření může každý svobodně vybrat. A velký vtip je možná v tom, že vlastně zamčený není. Lepší by možná bylo uvažovat o dešifrovacích tabulkách a kódech. Ani to ale není ono, nemáme důvod se domnívat, že je v tarotu cosi zašifrovaného. Pokud ho někdo tak chce vidět, pak hodně štěstí, většinu doby asi bude muset dešifrovat sám sebe, respektive vyznat se v rozhraní mezi tarotem-šifrou a sebou (šifrou mnohem větší).

Enrique Enriquez tvrdí, že výsostný a nejlepší přístup k tarotu je přístup patafyzický. Patafyzika je vlastně meta-metafyzika, tedy něco, co nám umožňuje de-konstruovat metafyziku i fyziku ryze subjektivním způsobem. Takové metody jsou samozřejmě taky náplní surrealismu. Ten využívá automatické tvorby, obrazů podvědomí a dekonstrukce symbolů k oživení, sebe-vyložení a sebe-nalézání.

Tyto metody jsou, jak jsem už vícekrát naznačil, pro práci s tarotem něco jako aristokratickou cestou, cestou nekonečně tvůrčí a hlavně zodpovědnou a poctivou. To proto, že se neodbýváme. Neodbýváme sami sebe, nepoužíváme na úkor své vlastní mysli a duše nic, co by nám nebylo vlastní.

Jednoduše řečeno, když si vezmeme například arkánum XVII, které dalo tvůrčí impuls Bretonově stejnojmenné knize, pak není důvod nechat se jakkoliv strhnout k tomu, abychom v něm viděli naději nebo vyšší vedení, pokud nám ze všech stran pokaždé připomene půvabnou pokojskou, po které tak často toužíme. Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

21 listopadu 2012 at 15.34

Syn-chro(cht)-nic-ita aneb o současí, souzvučí, souhlučí a podobenství

leave a comment »

Nechci ani zkoušet počítat, kolik lidí (a knih) kolem tarotu se odvolává na pojem synchronicita, když má alespoň rámcově nastínit, proč by „to mělo nějak fungovat“, aniž by se samozřejmě kdy pokoušeli zjistit, kde se ten termín vzal a co vlastně znamená.


Tvořit za každou cenu!

Asi největší zásluhu na rozšíření onoho slova má slovutný a udatný C. G. Jung. Ten jej definoval takto: Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

16 října 2012 at 14.37

Psychomagie Alejandra Jodorowského

leave a comment »

Alejandro Jodorowsky (čti Alechandro Chodorovsky, *1929) je velmi zajímavá figura. Jeho pojetí tarotu, hlavně práci s čísly, jsem tady už nastínil. Věnuje se mu desítky let a velkou část své tvorby (filmové, komiksové aj.) prošpikoval odkazy k alchymii, tarotu nebo astrologii. Z poměrně dlouhého tarotového dobrodružství ho cesta zavedla až k vlastnímu pojetí léčení duše – psychomagii.

Jako mladík studující psychologii a vášnivě se oddávající tehdy módní vlně poezie a atmosféře surrealismu začal zkoušet s kamarády realizovat poetické akty (různé bláznivé kousky popírající běžnou realitu, provokující zaběhaný řád). Jako správný nenechavec a hledač se zajímal o kde co od umění, přes šamanismus po východní filozofie a další roztodivnosti. Klíč k vlastní žízni po pochopení se mu podařilo najít ve zvláštní syntéze šamanismu, divadla a psychoanalýzy. Přišel s vlastním pojetím komunikace s duší, která sama přece mluví čistě symbolicky, nelogicky, poeticky a pokud jí stejným jazykem odpovídáme, pozorně naslouchá. Velmi hrubě shrnuto. Samozřejmě to všechno obnášelo ohromně rozsáhlou práci s lidmi. Jeho pařížské seance (říká tomu Mystical Cabaret) měly a mají velký ohlas. V dobách největší slávy (dnes už, pokud vím, Alejandro trochu polevil, přece jen jen starší) se jich účastnily stovky diváků, z nichž si vybíral zájemce, na kterých pak předváděl své interpretační schopnosti. Pak většinou doporučil konkrétní akt. Je vždy vděčný za zpětnou vazbu z doby po doporučení rituálu (jestli a v jakém rozsahu se dotyčný odvážil věc provést, jak to proběhlo, co to přineslo a jestli to fungovalo).

Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

25 ledna 2011 at 11.16

První sníh

leave a comment »

first_snowV knize Sen a podsvětí (James Hillman) se uvádí, že sníh a led byly pro staré Řeky synonymem krajiny duše (nebo spíš podsvětí, kde duše přebývají). Pokud se ve snu objevuje sníh nebo jednoduše zimní krajina, podle Hillmana se dostává naše duše do „svého živlu“ (stejně tak pokud ve snu třeba jíme zmrzlinu – dá se soudit, že naše současná životní situace je duši skutečnou potravou).

Pro většinu z nás je sníh (krom vzteklých řidičů) synonymem zimy, Vánoc, vzpomeneme si na koulování, sněhuláky, sáňky, lyžování, moderní zhýralci na snowboard nebo podobné vylomeniny. Tradičně je zima tématem zklidnění, stáhnutí se (mízy), přípravou na nový cyklus (z hermetického hlediska začíná cyklus roku vlastně zimním slunovratem).

Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

18 listopadu 2008 at 14.35

Architektura a Design

leave a comment »

Tato dvě slova v současnosti budí obdiv – veletrh střídá veletrh, dech se tiše tají nad ladnými křivkami a chladem materiálů. Hodně lidí se domnívá, že tyto dva termíny nějakým způsobem souvisí s uměním. Na to se dá odpovědět dost těžko. Pokud umění pokládáme za to, co vychází z duše, na jeho moderních směrech a vývoji vidíme v jistém smyslu podobu současného lidství. Umění se vždycky pokládalo za něco, co se vypínalo nad člověka, něco, co tvořilo samotný vrchol kultury a dané doby, vlastně jejich tresť.

Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

24 října 2008 at 10.34

Zasláno do o Duši, povzdechy

Tagged with , , ,

Mlžná rána

leave a comment »

Máme tu podzim a s ním přichází jeden z nejtajemnějších jevů – mlha. Mlha je pro mě víc kvalita, než nějaká věc, jev. Mlha dává většině míst nádech tajemna, vše se stává neostrým, nejasným, tvary se rozplývají a matou. Asi proto je mlha odjakživa dávána do souvislosti s motivy jiných světů a přechodu k nim. Stačí si vzpomenout na Meyrinkova Golema a Athanasiovo tápání v mlze Zlaté uličky. V mlze se skrývají často místa mimo prostor a čas. Světy zemřelých, místa povstvávající na jediný okamžik hrdinova zasvěcení a pak zase mizící.

Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

8 října 2008 at 9.36