Taroteilles / Tarotales

… příběhy tarotu marseillského s vervou a vorvaněm (tarot[mars!]eilles / taro-tales)

Archive for the ‘povzdechy’ Category

Poezie tarotu aneb O vedení výkladu a šarlatánství

leave a comment »

Tento článek jsem napsal hlavně pro ty, kteří nevědí, že tarot není jenom „ten new age šmejd“ a pověra. Pro ty, kteří nikdy neslyšeli o tom, že tarot je hlavně nástrojem a místem zjevení, místem, kde se pomocí vlastní imaginace snažíme zahlédnout svou hlavu zezadu. A také pro ty, kteří si myslí, že tarot souvisí s věštěním budoucnosti.

coupes_12Každá věštecká pomůcka totiž předpokládá jednom JEDINOU věc. A sice že balíček karet, hromádku run, tři mince, hromádku stvolů řebříčku nebo třeba načrtnutý horoskop můžeme symbolicky vztáhnout k tomu, co se děje v našem životě. Že vlastně za jejich pomoci můžeme s odstupem pracovat se svým vlastním kontextem. A to je vše. Nezáleží na tom, zda používáte čajovou sedlinu nebo karty dámy Lenormand, protože vždy jde pouze o to dívat se a čekat na zjevení významu. Je to naprosto stejné jako v poezii, kde zdánlivě spolu nesouvisící slova nakonec utvoří obsahově i zvukově celistvý verš. Podoba v básni může být buď obsahová, nebo zvuková, nebo obojí najednou. Proč by to samé nešlo dělat v tarotu? (To netvrdím jenom já, ale mnoho jiných, a dokonce i moudrých, hlav.) Smůla našich myslí tkví v tom, že zaměňujeme jména a tvary. Ukážeme-li na strom, myslíme tím strom. Ale strom je také spousta lístků, spousta zelené nebo hnědé třeba, taky jsou to buňky a taky to jsou vlasy. Poezie i tarot jsou HROU jazyků. Všimli jste si někdy, jak vám hra s jazykem, objasnění nějakého slova, najedou osvětlilo dost věcí se slovem spojených? Tak to přesně se od vás chce i u tarotu.

Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

14 ledna 2009 at 13.50

Architektura a Design

leave a comment »

Tato dvě slova v současnosti budí obdiv – veletrh střídá veletrh, dech se tiše tají nad ladnými křivkami a chladem materiálů. Hodně lidí se domnívá, že tyto dva termíny nějakým způsobem souvisí s uměním. Na to se dá odpovědět dost těžko. Pokud umění pokládáme za to, co vychází z duše, na jeho moderních směrech a vývoji vidíme v jistém smyslu podobu současného lidství. Umění se vždycky pokládalo za něco, co se vypínalo nad člověka, něco, co tvořilo samotný vrchol kultury a dané doby, vlastně jejich tresť.

Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

24 října 2008 at 10.34

Zasláno do o Duši, povzdechy

Tagged with , , ,