Taroteilles / Tarotales

… příběhy tarotu marseilleského s vervou a vorvaněm (tarot[mars!]eilles / taro-tales)

Archive for the ‘sny a imaginace’ Category

Já, ty … a to mezi námi (aneb tarot a divinace)

leave a comment »

Těžko uvěřit, ale fakt je ten, že je naprosto jedno, co při divinaci* použijeme za pomůcku nebo „katalyzátor“. Tarot, kávová sedlina, lístečky s čísly, náhodně vyvstalé asociace, mince, mraky, každé desáté slovo v náhodně vybrané knize, je to prostě fuk. Proč? Prostě proto, že jsme všichni od narození obdařeni tím, co je samotnou podstatou divinace – naprosto samozřejmou schopností podvědomého hledání významu a smyslu ve všem kolem. To jsme my sami. Bez toho není člověk ani svět.
* Pojem divinace znamená v základě „předvídat“ nebo „být inspirován Bohem“, přičemž v moderní době bývá tento proces označován krátkozrace převážně hanlivě jako „věštění“. Velkou obrodu ovšem zažívá v kruzích umělců a teoretiků umění – jako proces přímé účasti na utváření významu a smyslu. Tudíž jsme s ním zároveň velmi blízko kognitivní vědě a psychologii, hlavně směrům pracujícím s konstruktivistickým pohledem na osobnost.

Číst zbytek příspěvku »

Reklamy

Written by Honza Hejzl

10 října 2017 at 9.57

Jak funguje tarot? (odpovídá Paul Nagy)

leave a comment »

atouts_mod_14Níže uvedený článek jsem volně přeložil se svolením autora, Paula Nagyho. Kdo ho nezná, Paul je jednou z hlavních osobností tarotové globální scény. Má co mluvit jak do stanov a praxe americké tarotové asociace, tak do výzkumu ikonografie, historie a různých přístupů k tarotu vůbec.

Tenhle článek z července podivuhodně rezonuje s jiným, mnohem delším, na který jsem narazil před pár dny. Ten byl sepsán Enriquezem v roce 2009. Oba jsou kouzelné tím, že se věnují otázce, jak vlastně tarot funguje, respektive jak funguje lidská mysl, která s ním pracuje. I když je níže uvedený článek spíš velmi jemným úvodem, obsahuje několik trefných poznámek. Druhý článek bych rád přeložil taky, ale bude to dost práce… Předem se omlouvám, pokud by někde docházelo k nejasnostem, nejsem překladatel.
Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

25 srpna 2016 at 13.47

Klíče k tarotu (výklad jako ‚umění subjektivního)

leave a comment »

Tarot má tu výhodu, že si klíč k jeho otevření může každý svobodně vybrat. A velký vtip je možná v tom, že vlastně zamčený není. Lepší by možná bylo uvažovat o dešifrovacích tabulkách a kódech. Ani to ale není ono, nemáme důvod se domnívat, že je v tarotu cosi zašifrovaného. Pokud ho někdo tak chce vidět, pak hodně štěstí, většinu doby asi bude muset dešifrovat sám sebe, respektive vyznat se v rozhraní mezi tarotem-šifrou a sebou (šifrou mnohem větší).

Enrique Enriquez tvrdí, že výsostný a nejlepší přístup k tarotu je přístup patafyzický. Patafyzika je vlastně meta-metafyzika, tedy něco, co nám umožňuje de-konstruovat metafyziku i fyziku ryze subjektivním způsobem. Takové metody jsou samozřejmě taky náplní surrealismu. Ten využívá automatické tvorby, obrazů podvědomí a dekonstrukce symbolů k oživení, sebe-vyložení a sebe-nalézání.

Tyto metody jsou, jak jsem už vícekrát naznačil, pro práci s tarotem něco jako aristokratickou cestou, cestou nekonečně tvůrčí a hlavně zodpovědnou a poctivou. To proto, že se neodbýváme. Neodbýváme sami sebe, nepoužíváme na úkor své vlastní mysli a duše nic, co by nám nebylo vlastní.

Jednoduše řečeno, když si vezmeme například arkánum XVII, které dalo tvůrčí impuls Bretonově stejnojmenné knize, pak není důvod nechat se jakkoliv strhnout k tomu, abychom v něm viděli naději nebo vyšší vedení, pokud nám ze všech stran pokaždé připomene půvabnou pokojskou, po které tak často toužíme. Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

21 listopadu 2012 at 15.34

Poezie tarotu aneb O vedení výkladu a šarlatánství

leave a comment »

Tento článek jsem napsal hlavně pro ty, kteří nevědí, že tarot není jenom „ten new age šmejd“ a pověra. Pro ty, kteří nikdy neslyšeli o tom, že tarot je hlavně nástrojem a místem zjevení, místem, kde se pomocí vlastní imaginace snažíme zahlédnout svou hlavu zezadu. A také pro ty, kteří si myslí, že tarot souvisí s věštěním budoucnosti.

coupes_12Každá věštecká pomůcka totiž předpokládá jednom JEDINOU věc. A sice že balíček karet, hromádku run, tři mince, hromádku stvolů řebříčku nebo třeba načrtnutý horoskop můžeme symbolicky vztáhnout k tomu, co se děje v našem životě. Že vlastně za jejich pomoci můžeme s odstupem pracovat se svým vlastním kontextem. A to je vše. Nezáleží na tom, zda používáte čajovou sedlinu nebo karty dámy Lenormand, protože vždy jde pouze o to dívat se a čekat na zjevení významu. Je to naprosto stejné jako v poezii, kde zdánlivě spolu nesouvisící slova nakonec utvoří obsahově i zvukově celistvý verš. Podoba v básni může být buď obsahová, nebo zvuková, nebo obojí najednou. Proč by to samé nešlo dělat v tarotu? (To netvrdím jenom já, ale mnoho jiných, a dokonce i moudrých, hlav.) Smůla našich myslí tkví v tom, že zaměňujeme jména a tvary. Ukážeme-li na strom, myslíme tím strom. Ale strom je také spousta lístků, spousta zelené nebo hnědé třeba, taky jsou to buňky a taky to jsou vlasy. Poezie i tarot jsou HROU jazyků. Všimli jste si někdy, jak vám hra s jazykem, objasnění nějakého slova, najedou osvětlilo dost věcí se slovem spojených? Tak to přesně se od vás chce i u tarotu.

Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

14 ledna 2009 at 13.50

Objekt & Subjekt – v tarotu i ve snu

leave a comment »

deniers_11atouts_09Při výkladu snů platí v analytické psychologii jedno zajímavé pravidlo, které se v podstatě týká rozdělení symboliky na subjektivní (osobní) a objektivní (obecnou). Pokud se snažíte interepretovat sen, pak se vlastně snažíte zacházet se snovými postavami, s prostředím, s dějem. Prakticky o všem ve snech můžete uvažovat jako o skutečnosti – tedy například postavy jsou tím, čím jsou i v reálu, stejně jako předměty. Pokud jednáte třeba s matkou, můžete o daném motivu uvažovat jako o obrazu, který svým vlastním způsobem vypovídá něco o vašem vztahu k matce. Tento přístup je objektivní – snové objekty pokládáte právě za to, co jsou i ve skutečnosti a z celkového kontextu se snažíte rozpoznat, o co vlastně v příběhu jde (třeba o vybití potlačované agrese vůči matce).

Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

29 října 2008 at 11.33

Stavba snu

leave a comment »

senVelká část snů jsou vlastně malé příběhy. Odehrávají se v určitém prostředí, účastní se ho různé postavy, zvířata, předměty. v takových případech malých povídek (i když leckdy jde až o eposy) se nám dostává doslova milosti, protože se s tím dá pracovat mnohem a mnohem lépe, než s nějakým fragmentem, útržkovitou vzpomínkou, která hodně často bývá tím jediným, co po sobě sny zanechají.

Pro výklad snu jsou okolnosti snu, vlastně jeho dramatická výstavba, velmi cenný materiál. Už samo místo snového děje napovídá, o co vlastně může niterně jít. Jste v lese? Ve městě? Jedete vlakem? Stačí spojovat jednotlivá místa s tím, co víme o duši a jejích obrazech. Les například vypovídá o ději spjatém s hlubšími vrstvami duše, protože jde o přírodu. Naopak takový vlak třeba vypovídá o něčem velmi kolektivním, co nám nedovolí jet jinam než rovně po kolejích s ostatními.

Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

15 října 2008 at 10.35

Snění jako jazyk duše

leave a comment »

Z hlediska hlubinných směrů psychologie je sen výrazem nevědomých vrstev osobnosti. Oproti psychoanalýze (Freud) a odvozeným směrům není vnímán redukčně. Redukční přístup vlastně degraduje symbol snu na znak. Pokud vyložíme hůlku vu snu snící ženy jako „latentní touhu mít taky penis“, snový obraz tím naprosto vyprázdníme a nenecháme nic, co bychom si dalšího mohli vzít. Hlubinný přístup je naopak prospektivně-finální, tzn. má za to, že sen a snění nejsou pouhým maskovacím a odpadním materiálem vědomého života, nýbrž že jsou čistou výpovědí duše, která nám buď říká něco o nás samých v daném období nebo nám ukazuje možnosti dalšího vývoje. Podtrženo sečteno, hlubinný přístup má za to, že příroda v nás – nevědomí – je z obrovské části autonomní, jako by to byla samostatná bytost, která k nám ve spánku hovoří. Jelikož se jedná o nelogickou, bezčasou „bytost“, i její výpovědi jsou nelogické, pokroucené. Odpovídají obraznému myšlení v analogiích, podobnostech, myšlení magicko-mytickému a proto bytostně lidskému. Tím, že sen zapisuji, maluji, uvažuji o něm nebo se ho snažím vykládat, komunikuji se svou duší. Navíc svou aktivitou věnuji duši energii – a to má duše ráda ;o)

Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

1 října 2008 at 11.02