Taroteilles / Tarotales

… příběhy tarotu marseilleského s vervou a vorvaněm (tarot[mars!]eilles / taro-tales)

Posts Tagged ‘duše

Marseilleský tarot a meditace

with one comment

Ve spojitosti s tarotem se často setkáváme s používáním rozličných (a leckdy roztodivných) imaginativních postupů. Nejčastěji se pracuje s (aktivní) imaginací ve spojitosti se symbolizmem přisuzovaným „tradičně“ té které kartě. Samozřejmě, samy o sobě karty žádný zvláštní význam krom toho zjevného nemají.

smileys-chaplin-hitler

Marseilleský tarot nám však dovoluje neskonale víc. Oproti moderním konceptům a formám karet totiž disponuje velkou mírou ikonicity*. Za sebe bych ikonicitu popsal jako schopnost vázat významy. Čím konkrétnější máme v umění vyjádření, tím méně významů obvykle na sebe dokáže vázat. Když se podíváte na základního smajlíka, máte jasno, o co se jedná. Přidejte tomu smajlíkovi knírek. Je to Hitler, nebo Chaplin? Přidáním konkrétního vizuálního prvku tak došlo k zúžení pole významů, snížení ikonicity. Když přidáte patku nebo buřinku, jste v podstatě u konce, asociace bude u drtivé většiny lidí naprosto jasná a předvídatelná. Čím více konkrétního, tím méně možností.
* Díky Enriquezovi za použití tohoto pojmu právě u tarotu. Číst zbytek příspěvku »

Reklamy

Syn-chro(cht)-nic-ita aneb o současí, souzvučí, souhlučí a podobenství

leave a comment »

Nechci ani zkoušet počítat, kolik lidí (a knih) kolem tarotu se odvolává na pojem synchronicita, když má alespoň rámcově nastínit, proč by „to mělo nějak fungovat“, aniž by se samozřejmě kdy pokoušeli zjistit, kde se ten termín vzal a co vlastně znamená.


Tvořit za každou cenu!

Asi největší zásluhu na rozšíření onoho slova má slovutný a udatný C. G. Jung. Ten jej definoval takto: Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

16 října 2012 at 14.37

Psychomagie Alejandra Jodorowského

leave a comment »

Alejandro Jodorowsky (čti Alechandro Chodorovsky, *1929) je velmi zajímavá figura. Jeho pojetí tarotu, hlavně práci s čísly, jsem tady už nastínil. Věnuje se mu desítky let a velkou část své tvorby (filmové, komiksové aj.) prošpikoval odkazy k alchymii, tarotu nebo astrologii. Z poměrně dlouhého tarotového dobrodružství ho cesta zavedla až k vlastnímu pojetí léčení duše – psychomagii.

Jako mladík studující psychologii a vášnivě se oddávající tehdy módní vlně poezie a atmosféře surrealismu začal zkoušet s kamarády realizovat poetické akty (různé bláznivé kousky popírající běžnou realitu, provokující zaběhaný řád). Jako správný nenechavec a hledač se zajímal o kde co od umění, přes šamanismus po východní filozofie a další roztodivnosti. Klíč k vlastní žízni po pochopení se mu podařilo najít ve zvláštní syntéze šamanismu, divadla a psychoanalýzy. Přišel s vlastním pojetím komunikace s duší, která sama přece mluví čistě symbolicky, nelogicky, poeticky a pokud jí stejným jazykem odpovídáme, pozorně naslouchá. Velmi hrubě shrnuto. Samozřejmě to všechno obnášelo ohromně rozsáhlou práci s lidmi. Jeho pařížské seance (říká tomu Mystical Cabaret) měly a mají velký ohlas. V dobách největší slávy (dnes už, pokud vím, Alejandro trochu polevil, přece jen jen starší) se jich účastnily stovky diváků, z nichž si vybíral zájemce, na kterých pak předváděl své interpretační schopnosti. Pak většinou doporučil konkrétní akt. Je vždy vděčný za zpětnou vazbu z doby po doporučení rituálu (jestli a v jakém rozsahu se dotyčný odvážil věc provést, jak to proběhlo, co to přineslo a jestli to fungovalo).

Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

25 ledna 2011 at 11.16

Tarot & psychoanalýza

leave a comment »

Při zacházení s tarotem a hlavně při jeho studiu jsme často nuceni vycházet z textů příliš mýtizujících, přeceňujících archetypická a magická témata. Jungova psychologie bývá často perlíkem, kterým je podkládáno kladivo racionálních odpůrců tarotu jako celku. Zde se mystici Junga chytají doslova jako „hovno košile“, jak se říká. Je to podobné jako s tonoucím a stéblem trávy.

Analni_vesmiryJak už jsem ve svých článcích nastínil, měli bychom vítat vlastně jakýkoliv ne-magický, ne-okultní a ne-mystický přístup k tarotu. Speciálně u nás takových moc není. o to víc si cením přístupu Jana Sterna, který ve své knize Anální vesmíry nádherně nazřel Lasenicův tarot prizmatem psychoanalýzy. Jednoduše to všechno krásně zredukoval, pročistil a dodal velkou inspiraci k přemýšlení. Nejsem si jistý, zda Jan Stern zná práci Alejanra Jodorowského, který při svých úvahách hojně používá své psychoanalytické vzdělání (a od něhož nám snad vyjdou v dohledné době u Malvernu Psychomagie a Cesta tarotu!).

Možná by se panu Sternovi také líbilo, že třeba Jean Flornoy, můj to oblíbený taroto-tiskař, ve své doprovodné knížečce k balíku karet Jeana Nobleta používá dost podobný přístup. Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

13 srpna 2009 at 11.03

Stavba snu

leave a comment »

senVelká část snů jsou vlastně malé příběhy. Odehrávají se v určitém prostředí, účastní se ho různé postavy, zvířata, předměty. v takových případech malých povídek (i když leckdy jde až o eposy) se nám dostává doslova milosti, protože se s tím dá pracovat mnohem a mnohem lépe, než s nějakým fragmentem, útržkovitou vzpomínkou, která hodně často bývá tím jediným, co po sobě sny zanechají.

Pro výklad snu jsou okolnosti snu, vlastně jeho dramatická výstavba, velmi cenný materiál. Už samo místo snového děje napovídá, o co vlastně může niterně jít. Jste v lese? Ve městě? Jedete vlakem? Stačí spojovat jednotlivá místa s tím, co víme o duši a jejích obrazech. Les například vypovídá o ději spjatém s hlubšími vrstvami duše, protože jde o přírodu. Naopak takový vlak třeba vypovídá o něčem velmi kolektivním, co nám nedovolí jet jinam než rovně po kolejích s ostatními.

Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

15 října 2008 at 10.35

Snění jako jazyk duše

leave a comment »

Z hlediska hlubinných směrů psychologie je sen výrazem nevědomých vrstev osobnosti. Oproti psychoanalýze (Freud) a odvozeným směrům není vnímán redukčně. Redukční přístup vlastně degraduje symbol snu na znak. Pokud vyložíme hůlku vu snu snící ženy jako „latentní touhu mít taky penis“, snový obraz tím naprosto vyprázdníme a nenecháme nic, co bychom si dalšího mohli vzít. Hlubinný přístup je naopak prospektivně-finální, tzn. má za to, že sen a snění nejsou pouhým maskovacím a odpadním materiálem vědomého života, nýbrž že jsou čistou výpovědí duše, která nám buď říká něco o nás samých v daném období nebo nám ukazuje možnosti dalšího vývoje. Podtrženo sečteno, hlubinný přístup má za to, že příroda v nás – nevědomí – je z obrovské části autonomní, jako by to byla samostatná bytost, která k nám ve spánku hovoří. Jelikož se jedná o nelogickou, bezčasou „bytost“, i její výpovědi jsou nelogické, pokroucené. Odpovídají obraznému myšlení v analogiích, podobnostech, myšlení magicko-mytickému a proto bytostně lidskému. Tím, že sen zapisuji, maluji, uvažuji o něm nebo se ho snažím vykládat, komunikuji se svou duší. Navíc svou aktivitou věnuji duši energii – a to má duše ráda ;o)

Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

1 října 2008 at 11.02

Sny jako královská cesta do nevědomí

leave a comment »

O snech toho bylo napsáno mnoho. Minulost pokládala sny za jednu z nejdůležitějších věcí všedního života. Je pozoruhodné, že všechny kmenové národy, které snům přikládaly velkou hodnotu, žily poklidně, bez frenetických výbojů a bez psychických nemocí. Současnost snům nepřeje. Subjektivní hledisko je skoro zakázáno jako nevědecké, nevěcné. Ovšem o to právě jde. Život není věcný a moderní věda je jen jedním z mnoha pohledů na skutečnost. Nutno poznamenat, že národy, které se více spoléhaly na subjektivní hledisko, byly většinou mnohem vyrovnanější, zkušenější a moudřejší než naše moderní civilizace plná technických hraček, ovšem bez tvůrčích sil, empatie a fantazie.

Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

22 září 2008 at 12.06