Taroteilles / Tarotales

… příběhy tarotu marseillského s vervou a vorvaněm (tarot[mars!]eilles / taro-tales)

Posts Tagged ‘literatura

Yoav Ben-Dov a metoda Open Reading

leave a comment »

Tenhle příjemný chlapík je zajímavý dvěma skutečnostmi. Je to za a) bývalý kvantový fyzik (výborný) a za b) žák Jodorowského.

open-readingJeho knížka Tarot – the Open Reading patří k základním pilířům knihovničky každého milovníka marseillského tarotu. Důrazně bych ji však po vzoru samotného Yoava doporučil každému, kdo se zajímá o tarot, tedy nejen marseillofilům. Celé pojetí vychází velmi citelně z metod velmistra Jodorowského. Oproti Alejandrovi ale nedělá z tarotu a svého přístupu výtečný magický guláš. Z mého pohledu je skromný, tichý, milý. Jako olejovky. Soustředí se na samotnou práci a na fakta. Základem jeho přístupu je metoda, kterou nazývá Open Reading. Nejedná se o nic jiného než o naprosto volné čtení na základě pečlivého pozorování a asociací. Zatímco Jodorowský metodu volných asociací vlastně všude používá, ale nijak široce nekomentuje, Ben-Dov ji rovnou považuje za samotný princip. Ten pak rozšiřuje nádherně vystavěnou mozaikou symbolismu založeného na tradici. Tradicí zde ovšem nemíním okultismus, kabalu a jiné systémy. Jedná se o klasické a velmi obecné prvky, které většina z vás bude znát třeba z psychologie (levá = receptivní, nahoře = ideál, dole = praxe, žena = receptivní, pasivní atp.). Současně s tím uvádí, co která karta může připomínat z tradice spirituální (naší). Až na pár výjimek nepoužívá ve výkladech pozice. Základem je mu, hurá!, hlavně sekvence tří karet, trumfů. Neznamená to však, že by se nevěnoval malým kartám. Naopak, jeho výklad malých karet je velmi příkladný, pracuje vlastně jen s geometrií, analogií pro barvu (předměty) a vegetálními motivy. Člověk se až diví, čeho všeho si dokáže všímat a co zohledňovat. Jak sám však uvádí, jsou to jen pomůcky, jen základ pro další práci, jen jeden z možných pohledů. Číst zbytek příspěvku »

EX ITENT ER | EN TEREX IT: Encounters Around Tarot [setkání s tarotem]

leave a comment »

Před koncem minulého roku se v americkém Eye|corner|pressu urodily další dvě přelomové novinky. Jedná se o dva svazky plné rozhovorů, které vede sám Enrique Enriquez s těmi nejvýznačnějšími osobnostmi, a to nejen ze světa tarotu, ale i s fotografy, architekty, tvůrci tarotových balíků aj. A samozřejmě o tarotu. Klade přitom dotyčným tak zásadní otázky, jako např. jestli zakoušíme tarot skrz symboly, nebo skrz obrazy. Sám se přiklání, jak víme, k druhé z možností, ale nechává promlouvat tázané a na základě otázek dovoluje vyplouvat na povrch velmi nečekaným zjištěním, spojitostem a možnostem.

Už aby dorazil pošťák!

terex_vol_one  terex_vol_two

Written by Honza Hejzl

4 dubna 2013 at 15.21

Stylistická cvičení | Raymond Queneau

leave a comment »

Raymond Queneau z posledně představeného OuLiPa (tedy oulipeián) napsal knížku z názvem Stylistická cvičení (dvojjazyčně Volvox Globator, 2012). Její hlavní náplní je neustálý popis téhož z mnoha různých perspektiv. Na velmi banálním a krátkém příběhu (vlastně dvou krátkých chvilek) naprosto fádní situace, která se odehrává cestou autobusem a chvíli poté, dokáže rozehrát skutečný vír hledisek. A tak jednou cestu popisuje čistě věcně, jindy poeticky, subjektivně, objektivně atd. přes všechny možné varianty, jazykové i kompoziční permutace.

Tím se samozřejmě opět můžeme inspirovat.

atouts_09

Číst zbytek příspěvku »

Oulipo, šuple pro tarot tak akorát (literatura jako tarot v textu)

with one comment

Ouvroir de littérature potentielle neboli Dílna potenciální litaratury je sdružení převážně literátů, kteří svá díla tvořili a tvoří na základě různých „formálně ustavených systémů“ (hnutí bylo založeno ve Francii roku 1960 [Raymond Queneau a François Le Lionnais]). Jeho členem byl i mnou dříve zmíněný Italo Calvino. Ten si pro svou známou knihu Hrad zkřížených osudů vybral jako „formální systém“ právě tarot. Toto literární hnutí dotahuje tvorbu za hranice možného – zmíněné systémy povyšuje na základ tvorby, čímž se vymaňuje z obvyklého důrazu na pouhou nápaditost a autentičnost – naopak, taková věc, která autora zdánlivě formálně svazuje, se stává výsostným generátorem inspirace.

Georges Perec

Ač to zní velmi učeně, nebylo by na tom snad ani nic tak zásadně zvláštního, kdyby fígle, které členové Oulipa ve svých dílech používali, nebyly až šeredně podobné tomu, co nám dovoluje tarot svou grafickou „provázaností“. Samotná oulipovská literatura často těžila z homofonií, anagramů, palindromů, metafor a jiných jazykových kliček (což tak trochu připomíná neustálé re-kombinace karet, nápadné a přece jemné podobnosti, opakující se vzorce apod.). Některá oulipovská díla jsou pak svojí konstrukcí, vtipem a kvalitou doslova výjimečná – například Georges Perec, jeden z vůbec nejlepších tvůrců, sepsal svůj 300stránkový román  La disparition (1969) bez jediného použití písmene e, které je ve francouzštině snad nejužívanější literou. Zajímavé je, že si toho údajně zpočátku docela dlouho nikdo nevšiml (jedná se o tzv. „lipogrammatic novel“, lipogramatický text je takový text, ve kterém je záměrně vynechán jeden nebo více znaků). Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

29 listopadu 2012 at 11.30