Taroteilles / Tarotales

… příběhy tarotu marseillského s vervou a vorvaněm (tarot[mars!]eilles / taro-tales)

Posts Tagged ‘oulipo

Stylistická cvičení | Raymond Queneau

leave a comment »

Raymond Queneau z posledně představeného OuLiPa (tedy oulipeián) napsal knížku z názvem Stylistická cvičení (dvojjazyčně Volvox Globator, 2012). Její hlavní náplní je neustálý popis téhož z mnoha různých perspektiv. Na velmi banálním a krátkém příběhu (vlastně dvou krátkých chvilek) naprosto fádní situace, která se odehrává cestou autobusem a chvíli poté, dokáže rozehrát skutečný vír hledisek. A tak jednou cestu popisuje čistě věcně, jindy poeticky, subjektivně, objektivně atd. přes všechny možné varianty, jazykové i kompoziční permutace.

Tím se samozřejmě opět můžeme inspirovat.

atouts_09

Číst zbytek příspěvku »

Oulipo, šuple pro tarot tak akorát (literatura jako tarot v textu)

with one comment

Ouvroir de littérature potentielle neboli Dílna potenciální litaratury je sdružení převážně literátů, kteří svá díla tvořili a tvoří na základě různých „formálně ustavených systémů“ (hnutí bylo založeno ve Francii roku 1960 [Raymond Queneau a François Le Lionnais]). Jeho členem byl i mnou dříve zmíněný Italo Calvino. Ten si pro svou známou knihu Hrad zkřížených osudů vybral jako „formální systém“ právě tarot. Toto literární hnutí dotahuje tvorbu za hranice možného – zmíněné systémy povyšuje na základ tvorby, čímž se vymaňuje z obvyklého důrazu na pouhou nápaditost a autentičnost – naopak, taková věc, která autora zdánlivě formálně svazuje, se stává výsostným generátorem inspirace.

Georges Perec

Ač to zní velmi učeně, nebylo by na tom snad ani nic tak zásadně zvláštního, kdyby fígle, které členové Oulipa ve svých dílech používali, nebyly až šeredně podobné tomu, co nám dovoluje tarot svou grafickou „provázaností“. Samotná oulipovská literatura často těžila z homofonií, anagramů, palindromů, metafor a jiných jazykových kliček (což tak trochu připomíná neustálé re-kombinace karet, nápadné a přece jemné podobnosti, opakující se vzorce apod.). Některá oulipovská díla jsou pak svojí konstrukcí, vtipem a kvalitou doslova výjimečná – například Georges Perec, jeden z vůbec nejlepších tvůrců, sepsal svůj 300stránkový román  La disparition (1969) bez jediného použití písmene e, které je ve francouzštině snad nejužívanější literou. Zajímavé je, že si toho údajně zpočátku docela dlouho nikdo nevšiml (jedná se o tzv. „lipogrammatic novel“, lipogramatický text je takový text, ve kterém je záměrně vynechán jeden nebo více znaků). Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

29 listopadu 2012 at 11.30