Taroteilles / Tarotales

… příběhy tarotu marseillského s vervou a vorvaněm (tarot[mars!]eilles / taro-tales)

Posts Tagged ‘patafyzika

Smyslné analogie I.

leave a comment »

Aniž bych věděl, zda budou následovat Smyslné analogie II., nemohl jsem odolat, abych nesdílel poslední a nanejvýš tajuplné výsledky stále pokračujících výzkumů.

Velmi pečlivým srovnáváním, degustací a rozhovory s anděly bylo sděleno níže uvedené.
Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

8 ledna 2013 at 15.17

Stylistická cvičení | Raymond Queneau

leave a comment »

Raymond Queneau z posledně představeného OuLiPa (tedy oulipeián) napsal knížku z názvem Stylistická cvičení (dvojjazyčně Volvox Globator, 2012). Její hlavní náplní je neustálý popis téhož z mnoha různých perspektiv. Na velmi banálním a krátkém příběhu (vlastně dvou krátkých chvilek) naprosto fádní situace, která se odehrává cestou autobusem a chvíli poté, dokáže rozehrát skutečný vír hledisek. A tak jednou cestu popisuje čistě věcně, jindy poeticky, subjektivně, objektivně atd. přes všechny možné varianty, jazykové i kompoziční permutace.

Tím se samozřejmě opět můžeme inspirovat.

atouts_09

Číst zbytek příspěvku »

Oulipo, šuple pro tarot tak akorát (literatura jako tarot v textu)

with one comment

Ouvroir de littérature potentielle neboli Dílna potenciální litaratury je sdružení převážně literátů, kteří svá díla tvořili a tvoří na základě různých „formálně ustavených systémů“ (hnutí bylo založeno ve Francii roku 1960 [Raymond Queneau a François Le Lionnais]). Jeho členem byl i mnou dříve zmíněný Italo Calvino. Ten si pro svou známou knihu Hrad zkřížených osudů vybral jako „formální systém“ právě tarot. Toto literární hnutí dotahuje tvorbu za hranice možného – zmíněné systémy povyšuje na základ tvorby, čímž se vymaňuje z obvyklého důrazu na pouhou nápaditost a autentičnost – naopak, taková věc, která autora zdánlivě formálně svazuje, se stává výsostným generátorem inspirace.

Georges Perec

Ač to zní velmi učeně, nebylo by na tom snad ani nic tak zásadně zvláštního, kdyby fígle, které členové Oulipa ve svých dílech používali, nebyly až šeredně podobné tomu, co nám dovoluje tarot svou grafickou „provázaností“. Samotná oulipovská literatura často těžila z homofonií, anagramů, palindromů, metafor a jiných jazykových kliček (což tak trochu připomíná neustálé re-kombinace karet, nápadné a přece jemné podobnosti, opakující se vzorce apod.). Některá oulipovská díla jsou pak svojí konstrukcí, vtipem a kvalitou doslova výjimečná – například Georges Perec, jeden z vůbec nejlepších tvůrců, sepsal svůj 300stránkový román  La disparition (1969) bez jediného použití písmene e, které je ve francouzštině snad nejužívanější literou. Zajímavé je, že si toho údajně zpočátku docela dlouho nikdo nevšiml (jedná se o tzv. „lipogrammatic novel“, lipogramatický text je takový text, ve kterém je záměrně vynechán jeden nebo více znaků). Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

29 listopadu 2012 at 11.30

Klíče k tarotu (výklad jako ‚umění subjektivního)

leave a comment »

Tarot má tu výhodu, že si klíč k jeho otevření může každý svobodně vybrat. A velký vtip je možná v tom, že vlastně zamčený není. Lepší by možná bylo uvažovat o dešifrovacích tabulkách a kódech. Ani to ale není ono, nemáme důvod se domnívat, že je v tarotu cosi zašifrovaného. Pokud ho někdo tak chce vidět, pak hodně štěstí, většinu doby asi bude muset dešifrovat sám sebe, respektive vyznat se v rozhraní mezi tarotem-šifrou a sebou (šifrou mnohem větší).

Enrique Enriquez tvrdí, že výsostný a nejlepší přístup k tarotu je přístup patafyzický. Patafyzika je vlastně meta-metafyzika, tedy něco, co nám umožňuje de-konstruovat metafyziku i fyziku ryze subjektivním způsobem. Takové metody jsou samozřejmě taky náplní surrealismu. Ten využívá automatické tvorby, obrazů podvědomí a dekonstrukce symbolů k oživení, sebe-vyložení a sebe-nalézání.

Tyto metody jsou, jak jsem už vícekrát naznačil, pro práci s tarotem něco jako aristokratickou cestou, cestou nekonečně tvůrčí a hlavně zodpovědnou a poctivou. To proto, že se neodbýváme. Neodbýváme sami sebe, nepoužíváme na úkor své vlastní mysli a duše nic, co by nám nebylo vlastní.

Jednoduše řečeno, když si vezmeme například arkánum XVII, které dalo tvůrčí impuls Bretonově stejnojmenné knize, pak není důvod nechat se jakkoliv strhnout k tomu, abychom v něm viděli naději nebo vyšší vedení, pokud nám ze všech stran pokaždé připomene půvabnou pokojskou, po které tak často toužíme. Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

21 listopadu 2012 at 15.34