Taroteilles / Tarotales

… příběhy tarotu marseillského s vervou a vorvaněm (tarot[mars!]eilles / taro-tales)

Posts Tagged ‘sebepoznání

Marseillský tarot a meditace

leave a comment »

Ve spojitosti s tarotem se často setkáváme s používáním rozličných (a leckdy roztodivných) imaginativních postupů. Nejčastěji se pracuje s (aktivní) imaginací ve spojitosti se symbolizmem přisuzovaným „tradičně“ té které kartě. Samozřejmě, samy o sobě karty žádný zvláštní význam krom toho zjevného nemají.

smileys-chaplin-hitler

Marseillský tarot nám však dovoluje neskonale víc. Oproti moderním konceptům a formám karet totiž disponuje velkou mírou ikonicity*. Za sebe bych ikonicitu popsal jako schopnost vázat významy. Čím konkrétnější máme v umění vyjádření, tím méně významů obvykle na sebe dokáže vázat. Když se podíváte na základního smajlíka, máte jasno, o co se jedná. Přidejte tomu smajlíkovi knírek. Je to Hitler, nebo Chaplin? Přidáním konkrétního vizuálního prvku tak došlo k zúžení pole významů, snížení ikonicity. Když přidáte patku nebo buřinku, jste v podstatě u konce, asociace bude u drtivé většiny lidí naprosto jasná a předvídatelná. Čím více konkrétního, tím méně možností.
* Díky Enriquezovi za použití tohoto pojmu právě u tarotu. Číst zbytek příspěvku »

Výklad karet jako práce s narativem

leave a comment »

Tarot se jako formální a vizuální systém používá v mnoha podobách, a to především v umění a v různých formách psychoterapie, ať už tím máme na mysli rozličné jednoduché introspektivní, meditační a imaginační techniky na jedné straně, nebo širší kontext terapeutických sezení na straně druhé. Je používán jak terapeuty, z kterých se tak stávají vykladači, tak samotnými vykladači, z kterých se tak často stávají terapeuti. O tom, jak je třeba opatrnosti v obou případech, tenhle článek není. Jen na to nesmíme nikdy zapomínat. (Současně ponechávám stranou širší komentář k časté námitce skeptiků týkající se skutečnosti, že vážně! pracujeme s náhodnou sekvencí karet. Stačí jen poznamenat, že to vůbec nevadí, protože není nutné tvrdit, že fabulovaný příběh postaviček na kartách jakkoli odráží skutečnou situaci. S takovou premisou se povětšinou dávno nepracuje. Mnohem častěji je výchozím bodem otázka podobná otázce: Jak vnímám svoji situaci v kontextu vykládaného příběhu? atp. Takové hledisko velmi často vytváří napětí podobné duševním stavům např. při vnímání uměleckých děl – a ty jsou často cestou k velmi účinnému „problem solvingu“ nebo emoční katarzi.)

Možnost metaforického propojení sekvence karet (nebo výkladového obrazce) s nějakým příběhem je v současnosti prakticky samozřejmostí bez diskuzí. Právě ona bývá na práci s tarotem oceňována vůbec nejvíc, a to bez ohledu na to, zda výklad provádíme na základě bohatých kulturních, ezoterních a spirituálních korelací, nebo vizuálních symetrií samotných karet.

karty-203_upravena_pro_web Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

17 října 2016 at 19.28

Žít tarot (jako Enrique Enriquez)

2 komentáře

Článek byl přeložen a publikován se svolením autora. Originál je dostupný zde. Pro případ potřeby je za článek umístěn stručný slovníček důležitých pojmů.

Když kumšt středověku zrcadlí kognitivní vědu

enrique_01Jsem vykladač tarotových karet. (Ano, já vím. Když to říkám lidem, dostane se mi obvykle stejné reakce, jako bych prohlásil, že jsem striptér, a to bez erekcí.) Důležité je, že přistupuji ke kartám z hlediska ‚vizuálního komunikátora‘, který chápe, že práce ‚tvůrce obrazů‘ spočívá v ovlivňování lidí právě skrze obrazy. Co se vnímání obrazů týče, možná jste se už někdy setkali s pojmem empatie, který použil psycholog Theodor Lipps k popisu určitého vztahu mezi osobou a uměleckým dílem. Z mého hlediska je tarot jak nástrojem, tak i polem k objevování přesně takového druhu empatie. Číst zbytek příspěvku »

Klíče k tarotu (výklad jako ‚umění subjektivního)

leave a comment »

Tarot má tu výhodu, že si klíč k jeho otevření může každý svobodně vybrat. A velký vtip je možná v tom, že vlastně zamčený není. Lepší by možná bylo uvažovat o dešifrovacích tabulkách a kódech. Ani to ale není ono, nemáme důvod se domnívat, že je v tarotu cosi zašifrovaného. Pokud ho někdo tak chce vidět, pak hodně štěstí, většinu doby asi bude muset dešifrovat sám sebe, respektive vyznat se v rozhraní mezi tarotem-šifrou a sebou (šifrou mnohem větší).

Enrique Enriquez tvrdí, že výsostný a nejlepší přístup k tarotu je přístup patafyzický. Patafyzika je vlastně meta-metafyzika, tedy něco, co nám umožňuje de-konstruovat metafyziku i fyziku ryze subjektivním způsobem. Takové metody jsou samozřejmě taky náplní surrealismu. Ten využívá automatické tvorby, obrazů podvědomí a dekonstrukce symbolů k oživení, sebe-vyložení a sebe-nalézání.

Tyto metody jsou, jak jsem už vícekrát naznačil, pro práci s tarotem něco jako aristokratickou cestou, cestou nekonečně tvůrčí a hlavně zodpovědnou a poctivou. To proto, že se neodbýváme. Neodbýváme sami sebe, nepoužíváme na úkor své vlastní mysli a duše nic, co by nám nebylo vlastní.

Jednoduše řečeno, když si vezmeme například arkánum XVII, které dalo tvůrčí impuls Bretonově stejnojmenné knize, pak není důvod nechat se jakkoliv strhnout k tomu, abychom v něm viděli naději nebo vyšší vedení, pokud nám ze všech stran pokaždé připomene půvabnou pokojskou, po které tak často toužíme. Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

21 listopadu 2012 at 15.34

Psychomagie Alejandra Jodorowského

leave a comment »

Alejandro Jodorowsky (čti Alechandro Chodorovsky, *1929) je velmi zajímavá figura. Jeho pojetí tarotu, hlavně práci s čísly, jsem tady už nastínil. Věnuje se mu desítky let a velkou část své tvorby (filmové, komiksové aj.) prošpikoval odkazy k alchymii, tarotu nebo astrologii. Z poměrně dlouhého tarotového dobrodružství ho cesta zavedla až k vlastnímu pojetí léčení duše – psychomagii.

Jako mladík studující psychologii a vášnivě se oddávající tehdy módní vlně poezie a atmosféře surrealismu začal zkoušet s kamarády realizovat poetické akty (různé bláznivé kousky popírající běžnou realitu, provokující zaběhaný řád). Jako správný nenechavec a hledač se zajímal o kde co od umění, přes šamanismus po východní filozofie a další roztodivnosti. Klíč k vlastní žízni po pochopení se mu podařilo najít ve zvláštní syntéze šamanismu, divadla a psychoanalýzy. Přišel s vlastním pojetím komunikace s duší, která sama přece mluví čistě symbolicky, nelogicky, poeticky a pokud jí stejným jazykem odpovídáme, pozorně naslouchá. Velmi hrubě shrnuto. Samozřejmě to všechno obnášelo ohromně rozsáhlou práci s lidmi. Jeho pařížské seance (říká tomu Mystical Cabaret) měly a mají velký ohlas. V dobách největší slávy (dnes už, pokud vím, Alejandro trochu polevil, přece jen jen starší) se jich účastnily stovky diváků, z nichž si vybíral zájemce, na kterých pak předváděl své interpretační schopnosti. Pak většinou doporučil konkrétní akt. Je vždy vděčný za zpětnou vazbu z doby po doporučení rituálu (jestli a v jakém rozsahu se dotyčný odvážil věc provést, jak to proběhlo, co to přineslo a jestli to fungovalo).

Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

25 ledna 2011 at 11.16

Tarot & psychoanalýza

leave a comment »

Při zacházení s tarotem a hlavně při jeho studiu jsme často nuceni vycházet z textů příliš mýtizujících, přeceňujících archetypická a magická témata. Jungova psychologie bývá často perlíkem, kterým je podkládáno kladivo racionálních odpůrců tarotu jako celku. Zde se mystici Junga chytají doslova jako „hovno košile“, jak se říká. Je to podobné jako s tonoucím a stéblem trávy.

Analni_vesmiryJak už jsem ve svých článcích nastínil, měli bychom vítat vlastně jakýkoliv ne-magický, ne-okultní a ne-mystický přístup k tarotu. Speciálně u nás takových moc není. o to víc si cením přístupu Jana Sterna, který ve své knize Anální vesmíry nádherně nazřel Lasenicův tarot prizmatem psychoanalýzy. Jednoduše to všechno krásně zredukoval, pročistil a dodal velkou inspiraci k přemýšlení. Nejsem si jistý, zda Jan Stern zná práci Alejanra Jodorowského, který při svých úvahách hojně používá své psychoanalytické vzdělání (a od něhož nám snad vyjdou v dohledné době u Malvernu Psychomagie a Cesta tarotu!).

Možná by se panu Sternovi také líbilo, že třeba Jean Flornoy, můj to oblíbený taroto-tiskař, ve své doprovodné knížečce k balíku karet Jeana Nobleta používá dost podobný přístup. Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

13 srpna 2009 at 11.03

Objekt & Subjekt – v tarotu i ve snu

leave a comment »

deniers_11atouts_09Při výkladu snů platí v analytické psychologii jedno zajímavé pravidlo, které se v podstatě týká rozdělení symboliky na subjektivní (osobní) a objektivní (obecnou). Pokud se snažíte interepretovat sen, pak se vlastně snažíte zacházet se snovými postavami, s prostředím, s dějem. Prakticky o všem ve snech můžete uvažovat jako o skutečnosti – tedy například postavy jsou tím, čím jsou i v reálu, stejně jako předměty. Pokud jednáte třeba s matkou, můžete o daném motivu uvažovat jako o obrazu, který svým vlastním způsobem vypovídá něco o vašem vztahu k matce. Tento přístup je objektivní – snové objekty pokládáte právě za to, co jsou i ve skutečnosti a z celkového kontextu se snažíte rozpoznat, o co vlastně v příběhu jde (třeba o vybití potlačované agrese vůči matce).

Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

29 října 2008 at 11.33