Taroteilles / Tarotales

… příběhy tarotu marseillského s vervou a vorvaněm (tarot[mars!]eilles / taro-tales)

Posts Tagged ‘výklad karet

Marseillský tarot a meditace

leave a comment »

Ve spojitosti s tarotem se často setkáváme s používáním rozličných (a leckdy roztodivných) imaginativních postupů. Nejčastěji se pracuje s (aktivní) imaginací ve spojitosti se symbolizmem přisuzovaným „tradičně“ té které kartě. Samozřejmě, samy o sobě karty žádný zvláštní význam krom toho zjevného nemají.

smileys-chaplin-hitler

Marseillský tarot nám však dovoluje neskonale víc. Oproti moderním konceptům a formám karet totiž disponuje velkou mírou ikonicity*. Za sebe bych ikonicitu popsal jako schopnost vázat významy. Čím konkrétnější máme v umění vyjádření, tím méně významů obvykle na sebe dokáže vázat. Když se podíváte na základního smajlíka, máte jasno, o co se jedná. Přidejte tomu smajlíkovi knírek. Je to Hitler, nebo Chaplin? Přidáním konkrétního vizuálního prvku tak došlo k zúžení pole významů, snížení ikonicity. Když přidáte patku nebo buřinku, jste v podstatě u konce, asociace bude u drtivé většiny lidí naprosto jasná a předvídatelná. Čím více konkrétního, tím méně možností.
* Díky Enriquezovi za použití tohoto pojmu právě u tarotu. Číst zbytek příspěvku »

Výklad karet jako práce s narativem

leave a comment »

Tarot se jako formální a vizuální systém používá v mnoha podobách, a to především v umění a v různých formách psychoterapie, ať už tím máme na mysli rozličné jednoduché introspektivní, meditační a imaginační techniky na jedné straně, nebo širší kontext terapeutických sezení na straně druhé. Je používán jak terapeuty, z kterých se tak stávají vykladači, tak samotnými vykladači, z kterých se tak často stávají terapeuti. O tom, jak je třeba opatrnosti v obou případech, tenhle článek není. Jen na to nesmíme nikdy zapomínat. (Současně ponechávám stranou širší komentář k časté námitce skeptiků týkající se skutečnosti, že vážně! pracujeme s náhodnou sekvencí karet. Stačí jen poznamenat, že to vůbec nevadí, protože není nutné tvrdit, že fabulovaný příběh postaviček na kartách jakkoli odráží skutečnou situaci. S takovou premisou se povětšinou dávno nepracuje. Mnohem častěji je výchozím bodem otázka podobná otázce: Jak vnímám svoji situaci v kontextu vykládaného příběhu? atp. Takové hledisko velmi často vytváří napětí podobné duševním stavům např. při vnímání uměleckých děl – a ty jsou často cestou k velmi účinnému „problem solvingu“ nebo emoční katarzi.)

Možnost metaforického propojení sekvence karet (nebo výkladového obrazce) s nějakým příběhem je v současnosti prakticky samozřejmostí bez diskuzí. Právě ona bývá na práci s tarotem oceňována vůbec nejvíc, a to bez ohledu na to, zda výklad provádíme na základě bohatých kulturních, ezoterních a spirituálních korelací, nebo vizuálních symetrií samotných karet.

karty-203_upravena_pro_web Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

17 října 2016 at 19.28

Yoav Ben-Dov a metoda Open Reading

leave a comment »

Tenhle příjemný chlapík je zajímavý dvěma skutečnostmi. Je to za a) bývalý kvantový fyzik (výborný) a za b) žák Jodorowského.

open-readingJeho knížka Tarot – the Open Reading patří k základním pilířům knihovničky každého milovníka marseillského tarotu. Důrazně bych ji však po vzoru samotného Yoava doporučil každému, kdo se zajímá o tarot, tedy nejen marseillofilům. Celé pojetí vychází velmi citelně z metod velmistra Jodorowského. Oproti Alejandrovi ale nedělá z tarotu a svého přístupu výtečný magický guláš. Z mého pohledu je skromný, tichý, milý. Jako olejovky. Soustředí se na samotnou práci a na fakta. Základem jeho přístupu je metoda, kterou nazývá Open Reading. Nejedná se o nic jiného než o naprosto volné čtení na základě pečlivého pozorování a asociací. Zatímco Jodorowský metodu volných asociací vlastně všude používá, ale nijak široce nekomentuje, Ben-Dov ji rovnou považuje za samotný princip. Ten pak rozšiřuje nádherně vystavěnou mozaikou symbolismu založeného na tradici. Tradicí zde ovšem nemíním okultismus, kabalu a jiné systémy. Jedná se o klasické a velmi obecné prvky, které většina z vás bude znát třeba z psychologie (levá = receptivní, nahoře = ideál, dole = praxe, žena = receptivní, pasivní atp.). Současně s tím uvádí, co která karta může připomínat z tradice spirituální (naší). Až na pár výjimek nepoužívá ve výkladech pozice. Základem je mu, hurá!, hlavně sekvence tří karet, trumfů. Neznamená to však, že by se nevěnoval malým kartám. Naopak, jeho výklad malých karet je velmi příkladný, pracuje vlastně jen s geometrií, analogií pro barvu (předměty) a vegetálními motivy. Člověk se až diví, čeho všeho si dokáže všímat a co zohledňovat. Jak sám však uvádí, jsou to jen pomůcky, jen základ pro další práci, jen jeden z možných pohledů. Číst zbytek příspěvku »

Žít tarot (jako Enrique Enriquez)

2 komentáře

Článek byl přeložen a publikován se svolením autora. Originál je dostupný zde. Pro případ potřeby je za článek umístěn stručný slovníček důležitých pojmů.

Když kumšt středověku zrcadlí kognitivní vědu

enrique_01Jsem vykladač tarotových karet. (Ano, já vím. Když to říkám lidem, dostane se mi obvykle stejné reakce, jako bych prohlásil, že jsem striptér, a to bez erekcí.) Důležité je, že přistupuji ke kartám z hlediska ‚vizuálního komunikátora‘, který chápe, že práce ‚tvůrce obrazů‘ spočívá v ovlivňování lidí právě skrze obrazy. Co se vnímání obrazů týče, možná jste se už někdy setkali s pojmem empatie, který použil psycholog Theodor Lipps k popisu určitého vztahu mezi osobou a uměleckým dílem. Z mého hlediska je tarot jak nástrojem, tak i polem k objevování přesně takového druhu empatie. Číst zbytek příspěvku »

Tarot jako pomůcka v krizi? Torte jako ‚pomúzka v kryse? (aneb oblíbené sladké)

leave a comment »

monkey_on_bicycle_vintage_1216757373Skutečnost, že je možné tarot používat v psychologickém poradenství, netřeba široce rozvádět. V drtivé většině případů je používán volnomyšlenkářskými terapeuty téměř stejným způsobem jako u psychologizující vědmy. Ti tvořivější z terapeutů jej používají jako projekční materiál (vybírání karet, sestavování příběhu apod.). Obojí se v naprosté většině opírá o známé kulturně-historické konstrukce symbolů, kterých jsou plné příručky. To může sice sloužit k sebereflexi, uklidnění nebo ujištění, ale pořád je to motání se v kruhu.

Použití tarotu by mělo přijít vždy jako vědomá volba v okamžiku, kdy potřebujeme oživit svůj přehled možností nebo rozšířit své přístupy k problému (ať už je tím problémem naše partnerská krize nebo zvažování stěhování atd.). Víc bychom ani neměli čekat (krom pobavení, je to přece hra!). Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

18 října 2013 at 10.25

Stylistická cvičení | Raymond Queneau

leave a comment »

Raymond Queneau z posledně představeného OuLiPa (tedy oulipeián) napsal knížku z názvem Stylistická cvičení (dvojjazyčně Volvox Globator, 2012). Její hlavní náplní je neustálý popis téhož z mnoha různých perspektiv. Na velmi banálním a krátkém příběhu (vlastně dvou krátkých chvilek) naprosto fádní situace, která se odehrává cestou autobusem a chvíli poté, dokáže rozehrát skutečný vír hledisek. A tak jednou cestu popisuje čistě věcně, jindy poeticky, subjektivně, objektivně atd. přes všechny možné varianty, jazykové i kompoziční permutace.

Tím se samozřejmě opět můžeme inspirovat.

atouts_09

Číst zbytek příspěvku »

Oulipo, šuple pro tarot tak akorát (literatura jako tarot v textu)

with one comment

Ouvroir de littérature potentielle neboli Dílna potenciální litaratury je sdružení převážně literátů, kteří svá díla tvořili a tvoří na základě různých „formálně ustavených systémů“ (hnutí bylo založeno ve Francii roku 1960 [Raymond Queneau a François Le Lionnais]). Jeho členem byl i mnou dříve zmíněný Italo Calvino. Ten si pro svou známou knihu Hrad zkřížených osudů vybral jako „formální systém“ právě tarot. Toto literární hnutí dotahuje tvorbu za hranice možného – zmíněné systémy povyšuje na základ tvorby, čímž se vymaňuje z obvyklého důrazu na pouhou nápaditost a autentičnost – naopak, taková věc, která autora zdánlivě formálně svazuje, se stává výsostným generátorem inspirace.

Georges Perec

Ač to zní velmi učeně, nebylo by na tom snad ani nic tak zásadně zvláštního, kdyby fígle, které členové Oulipa ve svých dílech používali, nebyly až šeredně podobné tomu, co nám dovoluje tarot svou grafickou „provázaností“. Samotná oulipovská literatura často těžila z homofonií, anagramů, palindromů, metafor a jiných jazykových kliček (což tak trochu připomíná neustálé re-kombinace karet, nápadné a přece jemné podobnosti, opakující se vzorce apod.). Některá oulipovská díla jsou pak svojí konstrukcí, vtipem a kvalitou doslova výjimečná – například Georges Perec, jeden z vůbec nejlepších tvůrců, sepsal svůj 300stránkový román  La disparition (1969) bez jediného použití písmene e, které je ve francouzštině snad nejužívanější literou. Zajímavé je, že si toho údajně zpočátku docela dlouho nikdo nevšiml (jedná se o tzv. „lipogrammatic novel“, lipogramatický text je takový text, ve kterém je záměrně vynechán jeden nebo více znaků). Číst zbytek příspěvku »

Written by Honza Hejzl

29 listopadu 2012 at 11.30