Velká arkána jako anarchismy středověku

Baterie velkých arkán je asi tou nejdůležitější částí, která je neustále komentována, vykládána a rozebírána. Tentokrát se na ni podívám také, a to s trochou své obvyklé kritiky a skepse.

Už při prvním zamyšlení je nutné si uvědomit, že středověké a novověké (baroko) dišputace o Bohu a Spáse sice byly složitou věcí, rozhodně však nebyly tak naivně postavené jako moderní eklektické příručky zabývající se tu individuací, tu osvícením, onde zase rozvojem osobnosti. Tehdejší člověk rozhodně neměl dojem, že má ve všem jasno. Představa, že je ve sledu velkých arkán nějak tajně zobrazena strašně okultní cesta k osvícení je v podstatě rovnou z-cestná. Pokud je to okultní, pak to používá fígl spíše kontextový a návodný než určený k dalšímu složitému vykládání na bázi rozboru symboliky jednotlivých karet. Samotné symboliky na původních verzích vlastně zase až tak moc není, obrázky a jim podobné lze najít ve statisících obměnách po celé Evropě v knihách, na obrazech, oltářích atp. Celá věc připomíná spíš snahy zajímavého revolučního hnutí než bratrstva okultistů!

Podíváme-li se na nejstarší kompletní marseilleskou verzi, stále opěvovaného Nobleta, můžeme si všimnout v číslování arkán mezi desítkou a dvacítkou malého návodu, kterým je tečka mezi znakem X a dalšími. To podporuje Jodorowského tezi, že jsou tyto karty patrně obrazem karet s číslem nižším (pod X). Celou řadu trumfů tak lze „ohnout a zlomit“ za arkánem X, abychom viděli, co se vlastně stane.

Středověk byl ve znamení velkého vlivu církve, obyčejný člověk neměl naprosto žádnou šanci odporovat a selským rozumem argumentovat. Jediná šance, jak mu předat alespoň trochu revoluční poselství, mohlo být zamíchání trumfů s obrázky do karetní hry. Kdo se namáhal nad trumfy přemýšlet, možná měl otevřenou cestičku ke svobodě mysli i duše:

(I/X-I) Abys prohlédl klam, potřebuješ velkou odvahu!

Kejkle byly ve středověku pochopitelně symbolem podvodu a potulky. Medvěd je evropská analogie lva, zvíře s velkou odvahou a silou.

Veršování ořechů

S podzimem se docela často začínají válet po ulicích a zahradách časoví souputníci slábnoucího slunce, ořechy. Ořech si žádá rozlousknutí a umístění do štrůdlu. Jakékoliv jiné zacházení mu nepřísluší. Stejně můžeme naložit i s ořechy a oříšky určenými pro veršování. V některých případech se zdánlivě není čeho chytit. To jsou však právě ty okamžiky, kdy se toho často dá získat nejvíc. 

Hleďmež:

Narativní poetika a psychologie

Na první pohled by se mohlo zdát, že jednoduchá vyprávěcí čtení není možné a lehké použít při výkladech, které mají za cíl mapovat či promlouvat o problémech týkajících se psychiky. To je samozřejmě omyl, protože optické verše můžeme vztáhnout ke všemu, co jen trochu známe. Pokud tedy víme, na co se ptáme a vyznáme se třeba jen trochu v psychologii, často narazíme na hezkou ukázku.

Výklad tarotu bez falše (oběť Enriquezovi)

Tarot s falší všichni dobře známe. V podstatě je to nejčastější forma výkladu. Velmi obvyklé je přiřazovat kartám významy a spojovat je se symboly. Jedná se však o symboly kulturní, náboženské nebo třeba psychologické. Abychom se mohli dostat k jádru sama sebe, potřebujeme více symboly osobní.

„Tarotová mysl“ je způsob myšlení, kdy od logických spojnic vědomé a probuzené mysli sestoupíme do ospalého světa podvědomých spojnic analogických, psaných naším vlastním osobním příběhem. Analogické myšlení otevírá naši mysl všem možným spojením, která nejsou běžně dostupná při běžném logickém uvažování. Tarot nám prostě dovoluje vytvářet cosi jako myšlenkové mapy na základě analogií.

Základní pravidla výkladu tarotu (Enriquez)

Pro výklad tarotu toho moc nepotřebujete, pokud si tedy nelibujete ve vonných tyčkách, meditační muzice a křišťálových koulích a nestojíte si za vírou, že Vám karty v balíku mixuje nějaká vyšší moc, která potřebuje oběť v podobě kousku masa nebo mantry.

Stačí balík karet, prostor, kam je položíte, a prostředí, kde přímo neřve sbíječka. Ve zbytku si vystačíte s dvěma základními pravidly:

1) Všechny vzájemně si podobné prvky odkazují na to samé.

2) Všechny prvky, které se nacházejí na kartě v tom samém místě (horní levý roh, střed, spodek karty), jsou ve vzájemném vztahu.

Ano, a to je vše. Samotný výběr asociací a podobenství se automaticky zúží tématem, na které se ptáte nebo o kterém uvažujete.

Cvičení osmé

[ Je třeba vzít v úvahu celou rodinu. ]
[ Velmi vydařený večer. ]
[ Povídají si v průchodu u banky, déšť je tam zahnal. ]
[ Obchod vyjde, je třeba vyčkat setkání na veletrhu. ]
[ Raději se odstěhovali do velkého domu rodičů. ]

Vidím zde posun od jednoduchého ke komplexnímu. Mám dojem jako u filmového záběru, kdy v první okamžik koukám na dvojici u stolu, pak najednou vidím celou místnost a pak kamera najednou snímá celou budovu. Od toho se také odrážím. Všechny věty jsou jen opakováním téhož a určitě byste sami přišli na něco vlastního. Dá se to rozvíjet donekonečna podle osazenstva, prostředí, dynamiky, nálady. Samozřejmě taky závisí na časové ose.

V jednom případě je ze dvou víc (v místnosti/příběhu je víc lidí), aby nakonec byli všichni zařazeni do nějakého rámce (budova třeba). V dalším je třeba vidět, jak více lidí vítá nově příchozí (kalich uprostřed), a vše se to děje zase v nějakém rámci nebo pod nějakou střechou/stanem/v mešitě/ohradě. Taky může jít o přijetí nováčka v nějakém „tajném společenství“, ta velká věc na poslední kartě mi dokonce připomíná žhnoucí pec. A taky to celé může připomínat třeba nástup do prvního ročníku na univerzitě.

Tarot jako poezie okamžiku

V mnoha příspěvcích jsem se už snažil představit nové pojetí tarotu. Dalo by se snad říci, že pojetí „pro moderního člověka“, tj. takové pojetí, které má blíž k umění, sémiotice a sémantice, k projektivním technikám atp. Rozhodl jsem se to trochu zase oživit. Vedlo mne k tomu, mimo jiné, shlédnutí ukázky připravovaného filmu Tarology, jehož hlavní postavou bude stále oblíbenější básník-tarolog Enrique Enriquez z New Yorku (http://vimeo.com/21418482).

S tarotem se původně nezacházelo tak, jak to známe dnes. Výmysl, že by tarot měl sloužit k věštění, se objevoval průběžně v 18. a 19. století kvůli tomu, že si několik bloudivců (zamilovaných do mystiky romantismu a zajímajících se o okultismus, což bylo prostě v módě) namluvilo, že obsahuje cosi tajmeného, archetypického, magického apod. I jali se proto vymýšlet tisíce a tisíce systémů, které ke kartám přiřazovaly tu hebrejskou abecedu (ó, jak mystické), tu drahokamy (ó, jak cool), tu egyptská, řecká a jiná božstva (ó, Kálí!).

Cvičení sedmé

[ Po tréninku se vysprchovat, florbalové hole opřené v šatnách, a šup s kamarádkami slavit. ]

Dívka se sprchuje, pětka holí je taková relaxační, vypadá odpočinkově, oproti hemživosti desítky mincí vzdušně. Zde mi připomíná nějakou zábavu, relax, mince pak strkanici nebo stoly v hospodě. Zatímco scéna s dívkou je taková tichá, připomínající malé pozastavení, další pohyb je narůstající, a to rovnou dvojnásobně. Připomíná mi to chvilku oddechu, takovou tu jak se člověk těší na něco dalšího.

Cvičení šesté

[ Viděla jsem, jak jsou zlí na Natálku, její matce to je ale jedno. ]

Prostřední karta, jak jinak, působí dost honosně. Žena jakoby rozevírala pláštík způsobem nabízejícím bezpečí a úkryt. Dívá se vlevo, na tuhé konstrukce, zatuhlé a nevlídné charaktery, které utlačují centrální kvítek. Všechny bytosti kolem ženy jsou svaté. Představuji si, jak mladá učitelka (ukazovátko v levé ruce) přijímá do pod svou ochranu malou dívku, kterou kolektiv vytěsňuje. Nemá krom srdce moc co nabídnout (je nahá). Matka dívky o problému ví, jí ovšem stačí k životu televize a pár panáků.

[ Jako manažerka připomínám vítr, šťastnější jsem ale doma, jako hodná máma. ]

Variace na téma. První karta jakoby ukazovala květinu či větrnou růžici uprostřed amfiteátru. Je to jako žena na přednášce nebo manažerka s přísnou dikcí. Pak se ale náhled svléká (nebo naopak cudně halí) a odkládá z beder kolektiv lidí, z nichž jednoho její slova osvítila, z druhého udělala dříče, třetího budou nutit se naparovat a čtvrtého donutí k odchodu z firmy. V určitém úhlu tady vidíme i obraz barové tanečnice, která musela před kuními ksichty ukazovat svou nahotu (kterou ta tupá zvířata uvedla do varu), aby se pak cudně zahalila a šla domů k synovi (vzpomeňte si na film Pošli to dál, kde trochu podobnou barovou figuru hrála Helen Huntová; dokonce i její alkoholismus je zde vidět). To už jsem ovšem u námětů na další a další scény.

Cvičení páté

[ Tátovi je dost jedno, co malej našel vzadu za domem. ]

Tahle scénka na mne působí tak nějak tížívě, staticky. Z ústřední postavy mám dojem, že se blíží pomalu a nejistě k postavě, která je na první pohled strnulá a dominantní. Jakoby mladík našel něco zajímavého, co mu udělalo radost, našel to dost nečekaně (taková hezká kytka mezi dráty, žába ve skružích, hračka mezi nářadím ve staré kůlně). Jde to ukázat tátovi. Ten ale jenom dřepí s flaškou a ovladačem před televizí, jako typické klišé českých fotrů. Ale zkusme to ještě jinak.

[ Připravila se a teď úzkostlivě míří na opravnou zkoušku. ]

Postava uprostřed je tak trochu holčičí. v tomto případě na mne dělá scéna dojem návratu v čase, nebo spíš proti proudu. Skrz ostré a nepříjemné dveře jsou v dálce vidět prázdniny. Dívka na ně ovšem musí na čas zapomenout a splnit ještě jednu povinnost, musí se dostavit se svým projektem k tomu nejchladnějšímu z profesorů.